Článek
Nedávno jsme se seznámili s průběhem obyčejné hodiny výuky AJ / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-obycejna-hodina-vyuky-aj-aneb-jak-je-daleko-k-drilovani-145338 /. Pro běžného občana úplně obyčejnou nebude, zejména ne pro dříve narozeného, který pamatuje, jak se muselo ve škole jinak chovat, totiž vyšlapovat, dodržovat všechna přísná ustanovení a tím mj. dosáhnout žádoucího stupně připravenosti na život. Byť je mnohokrát nachytal v tzv. nedbalkách, hned tak se nezhroutili, naopak prokázali jistou pevnost a současně přizpůsobivost. Netrénovali a nesnažili se zbytečně. Už jen proto se dost obávají, jak si dnešní děti později povedou. Moc kladně jejich perspektivu nevidí…
O něco později po dopsání výše citovaného materiálu mě napadlo se zmínit o dalších projevech, které se mezitím vyjevily a svým způsobem připomenuly. Částečně se tak stalo za pomoci jiných osob, které měly na dané téma co sdělit a obohatit ho. Myslím, že ony elementy nemají být opomenuty, a tak jsem se je rozhodl zveřejnit a přispět k rozšíření poznání.
Tři položky již známe. Tak jak vypadá čtvrtý moment? Patří krátké poznámce k další podobě chování. Do něj se řadí rovněž slovní projevy. Žel si dospělí ve škole musejí zvykat, že úroveňřeči co do kvalitativní a i kvantitativní složky se neustále snižuje. Děti nerozumějí rodnému jazyku tak dobře jako jejich předchůdci. Mají-li vytvořit konkrétní větu, prozrazují na sebe, že mají velmi nízkou slovní zásobu. Nejčastěji tvoří pouze holé věty a vše je zatíženo hovorovými výrazy. Netvrdím, že je nemají používat, ale měly by znát obě verze jazyka. Copak vědí, co budou dělat někdy v budoucnu a co vše bude potřebné a spíše nutné znát? Vše se navíc ztěžuje projevy, že některé polehávají na lavici a jak mají hlavu položenou na rukách, hůře se jim s ohledem na tíži hlavy otevírá pusa a následně artikuluje. Drzost? Nerespekt? Nevychovanost? Vědí rodiče, jak se chovají?
Ještě zde máme cosi jako pátou rovinu. Je položena otázka. Mělo by se během vyučování na děti mluvit co nejvíce anglicky? Nebo pouze v nezbytně nutném rozsahu? Pak by bylo používáno pouhých několik vět, které se naučí snad každý. Kupříkladu „otevřete si pracovní sešity“, „napište nahoru na papír své jméno“ atd. Ano, máme zde tzv. chvályhodnou snahu, aby se děti dnes moc nestresovaly. Na druhé straně se snad nikomu nemusí dokazovat, že bez tréninku nejsou výsledky. Ba dokonce se dost často v posledních týdnech a měsících ozývá pojem „dril“. Jistě nikoli náhodou. Podle odborníků, kteří jsou seznámeni se stavem na trhu práce, kráčí o naprostou nezbytnost. Je ne potřebné, ale nutné rozhodně přitvrdit.
Napadlo mě, že kromě sloves mohlo být do programu zařazeno určování barev tvorů tak, jak byly dětmi shromážděny. Jestlipak bychom se dočkali podobných zjevů jako fialová kráva? Na displeji mobilního telefonu či tabletu asi nic v daném směru není vyloučeno. Hodně „zábavy“ si paní učitelka užije s názvy mláďat. Jaké asi budou znalosti dětí, když jsou přesvědčeny, že česky znějícím mužským partnerem krávy je kravík? Nebo je přesnější kravník? Dítě váhá… A pak zazní, že mládětem od koně je přece kůzlátko! Asi nemusím pokračovat…
Možná existuje lepší cesta než připomínané drilování. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici poznání, že lepší a pevnější a vytrvalejší je vnitřní motivace na základě vlastního přesvědčení než tlak zvenku. Proto bude účinnější, aby si dítě k cizímu jazyku vytvořilo kladný postoj. Je mi znám případ dívky, která má dlouhodobé potíže s prospěchem. Avšak na úseku AJ je skoro nejlepší ve třídě. Jak svého úspěchu dosáhla? Myslím, že bychom se s ní měli někdy příště blíže seznámit.
