Článek
Probíhala hodiny výuky AJ. Je jistě dobré, když se paní učitelka snaží vyučování oživit o určité prvky. Mám na mysli ocenění za kroky, kdy se opustí tradiční schéma frontálního vyučování. Pedagog stojí či sedí vepředu a děti jsou nehybně usazeny na židličkách a poslouchají. Měl jsem možnost leccos vidět. O část bych se rád podělil. Celek bych pojal v několika částech.
V první si přiblížíme, jak hodina vypadala z hlediska chování dětí. Část jich nerespektuje pokyny paní učitelky. Ač se ona snaží postupovat klidně, mírně a bez zvýšeného hlasu, zdaleka všechny děti se nechovají, jak by měly. Její vstřícnost a laskavost jako kdyby nebraly v potaz. Poněvadž jde o mladší žáky prvního stupně, padá většinový podíl na vrub předchozí výchovy ze strany rodičů. Leckdy bude přesnější psát spíše o ne-výchově. Napadají mě pojmy jako rozmazlenost, neposlušnost, rozjívenost, nízké povědomí hranice a pravidel. Jako kdyby doposud rostly jako dříví v nešlechtěném lese… Kdo je jeho majitelem?
Druhá položka se bude týkat poměru k samotnému učení. Málokdo udrží pozornost více než pět minut. Někteří žáci a žákyně se otáčejí a snaží se mluvit se spolužáky vedle sebe a za sebou, aniž by dostali pokyn. Menší část jedinců tak postupuje i po druhém, třetím a čtvrtém upozornění. Copak nestačí vychovanému dítěti říct jednou? Z jedné ze zadních lavic se ozve polohlasité krknutí. Bez komentáře. Ještě že není slyšet, jak se po zemi pohybují židličky, jimiž děti často a bez zjevného důvodu pošupují. Ačkoli neuplynulo ani dvacet minut od začátku hodiny, objevují se zájemci o použití WC. Patrně měli o přestávce na starost důležitější procesy než vykonat jednu ze základních potřeb člověka. Myslím, že nemusím uvádět všechny detaily a průvodní znaky.
Třetí pohled míří na obsah úkolu, který děti dostaly. Nejprve bylo na programu seznámení se slovesy, která vyjadřují pohyb. Kupříkladu běhat, lézt, létat, plavat… A poté měly dát dohromady názvy zvířat v cizím jazyce. Následně vytvořit ve svých sešitech tabulku, což se neobešlo bez potíží a nedostatků. Díky přičinlivé pedagogické asistentce se onu část úkolu podařilo zdárně zvládnout. Průměrně přemýšlivý čtenář již uhodne, co bude následovat. Ano, děti mají napsat, co jednotlivá zvířata umějí a co nikoli. Běžně by se neměla objevit žádná komplikace. Přece je jasné, jak zvířata vypadají, co dělají a jaké jsou jejich schopnosti, přednosti a nevýhody.
Zdá se, že do školního procesu promluvily možnosti a elementy moderních informačních a komunikačních technologií. Jejich vlivem mají děti poněkud posunuté představy. Žel nežádoucím směrem. Jestliže v nějakém zábavném videu či v tzv. moderní pohádce viděly tygra létat, kočku plavat atd., pak bude obtížné se dobrat správného výsledku. Ovšem některé by asi byly sporné i tak. Kupříkladu víme, že kočka se vodě zásadně vyhýbá, ale pokud není zbytí, asi si ve vodě poradí, leč po výstupu na pevninu nevypadá hezky. Přesto vyvstávají následující otázky. Má paní učitelka děti ponechat v jejich omylu? Létání tygra úplně do AJ nepatří, že? Má upozornit rodiče? Domluvit se s kolegyní na prvouku či přírodopis? Měla by je opravit směrem k realitě? Co jestli si někdo z rodičů přijde stěžovat? Dítě má svou představu a tu je přece třeba respektovat, ne? Jeden dnes nikdy neví. Příště se podíváme na zbytek „divadelního představení“.
Několik odkazů, které s tématem velmi souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-mladi-cesti-anglicane-nebo-mladi-anglicti-cesi-144091
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jeste-jedna-zastavka-nad-zmenou-ve-vyuce-cizich-jazyku-144646
