Článek
Zajisté velmi zajímavá kapitola. A užitečná k rozebrání. Každý z nás někam ve společnosti patří a každý má vedle několika blízkých osob i pár předků na onom světě. Zatímco jeden rod se příliš nerozptýlil a je spjat s pověstnou rodnou hroudou, příslušníci jiného se rozprchli po republice a možná i po světě. A tak někteří mají jejich hroby na jednom místě, jiní na vícero. V druhém případě člověk nestihne všechna místa objet v jeden či dva dny, které jsou společensky žádoucí a nejaktuálnější, a proto se rozhodne na vzdálenější místo za bývalými živými blízkými vyrazit se zpožděním několika desítek hodin oproti ostatním.
Příchod po hlavním náporu má své přednosti a i stíny. Například se nesetkáme s těmi, které nechcete potkat, protože jste se dříve kvůli dědictví příliš nepohodli a cosi nedobrého stále visí ve vzduchu. Jako kdyby byla cítit jakási pachuť. Něco jsme zapomněli něco vrátit, případně nám kdosi kdysi poškodil naši osobní věc. Setkání by ledacos nedobrého rozdmýchalo, což se většině jedinců nechce řešit. Znáte ono uspořádání. Vosí hnízdo hadr.
Vůbec je poté na hřbitovech méně lidí a člověk má více klidu pro osobní rozjímání a vzpomínky na zemřelé. Méně hrozí, že se někdo přijde ptát, vyzvídat či kritizovat. Vás i ostatní. Stanou se i jiné věci. Třeba když na sebe pozůstalí chtěli nadstandardně upozornit a získat si ocenění ostatních návštěvníků a podle toho hrob „zřídili“. Postoje mohou být rozporuplné. Může se zjevit vděk za jimi vynaložené úsilí a peníze. Rovněž tak pocit v duchu - „no jo, chtěli nám a ostatním dokázat, že jsou lepší, dokonce hogo fogo“ apod.
V odlehlém rohu poblíž skládky jsem se posléze stal nechtěným svědkem zajímavé debaty. Zřejmě místní ekologický aktivista se zde s jiným návštěvníkem přel o významu věcí kolem dušiček. Konkrétně kritizoval vysokou a mnohdy zbytečnou spotřebu živých větviček. Hlasitě upozorňoval, že nejdříve si je lidé řežou na záhony, pak na místa posledního odpočinku bližních a nakonec ještě na Vánoce. O tajně podřezaných stromcích na svátky ani nemluvě. Jak prý k tomu chudáci lesy přijdou, když se za několik dnů po opadnutí zájmu a pozornosti stejně mnohé vyhodí na smetiště. Tradice a zvyk jsou silná věc, ale …
Je zajímavé sledovat, jak se proces dále vyvíjí a jak ho účastníci zvládají. Nebo spíše nikoli. Ne každý po sobě kousky přírody ukázněně uklidí. Ano, svou společenskou povinnost splní, avšak už skoro nikdo „nekontroluje“ stav poté. Hroby jsou ve městech pozorovány sotva několik dnů a po nich společenský dohled končí. Na vesnici proces trvá jen o pár desítek hodin později, neboť zde existuje vyšší stupeň vzájemného pozorování a následně i pomlouvání a lidé o sobě celkově více vědí. Proto po Dušičkách následuje další vlna kontroly a kritiky ve smyslu - „no, jen se na chvíli ukázali, a nyní tu mají takový nepořádek“, „to snad čekají, že jim to uklidíme?“ a „jasně, už sem ani nepáchnou“. Původní výzdoba je tak ponechána svému osudu a jen část z ní snese cosi jako ekologická měřítka.
Vždyť kolikrát za rok lidé na hřbitov přicházejí? Jaký je jejich skutečný o mrtvé po zbytek měsíců? Nakolik jim jsou doslova ukradení? Jak opravdu vypadá jejich reálná péče? Během dušiček se však v jejich chování dějí velké změny, kdy se trochu zblázní a jezdí, shánějí a nakupují. Horečnou činností na poslední chvíli se snaží dohnat dluh v „péči“ a trumfnout jeden druhého. Aby jejich rovy zřetelně vynikly, tak je doslova přeplácali větvičkami, květinami, svíčkami a dalšími předměty. No - všechno je pravda, nicméně i na zanícených slovech ochránce českých a moravských lesů zaznělo cosi rozumného. K úseku ekologie musí ještě padnout pár poznámek.
Co již od autora na dané téma vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dusicky-a-jak-je-blizko-k-smrti-96769
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-postdusickove-a-uz-trochu-predvanocni-zamysleni-97066
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-ztracene-duse-62373
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-ztracene-duse-pokracuji-62680
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-smi-pes-na-hrbitov-98524
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dusicky-smrt-kamarada-a-navsteva-krematoria-203875
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dusicky-se-blizi-o-jakou-vyzvu-pro-nas-jde-338987
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dusicky-aneb-par-slov-o-nasich-hrbitovech-340106
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-na-nasich-hrbitovech-nemusi-byt-vse-jen-spatne-340471
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dusicky-a-nova-sluzba-obsluha-hrobu-na-dalku-340871
Vyšlo na Seznamu:
