Článek
Úvodní poznámka: dnešní řádky částečně navazují na tzv. akci v sauně / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-magor-v-saune-109517 /.
Jistě si na nadpisovou polootázku můžeme odpovědět jasně a hned. Je velmi důležitá. A klidně bychom mohli použít minulý a k němu budoucí čas. Zdá se nabíledni, že málokdo z hostů, který pocítí nespokojenost, se na stejné místo vrátí. Podíváme se dnes na jeden konkrétní příklad, s nímž jsem se před pár dny osobně seznámil, ba mohl jsem ho sledovat pozorně, totiž v přímém přenosu. Vy si můžete utvořit svůj obrázek hned po přečtení.
Když jsme se jako malá skupinka návštěvníků a návštěvnic dostavili na večeři v čase, který je stanoven hotelovými pravidly, vbrzku jsme na rozdíl od předchozích dnů pocítili, že se poněkud proměnila atmosféra. Panoval o poznání větší ruch. Pro lepší obeznámenost bude dobré vědět, že hotel leží v lesích a vybírají si ho jedinci, kteří touží po klidu. Myslím, že v žádném pokoji není slyšet dopravní provoz a jen z několika se lze podívat na místní malé parkoviště. Takřka ideální lokalita. Proto i vyhledávaná.
V čem rozrušení obvyklé poklidné kulisy spočívalo? Do restaurace, která svou výzdobou a útulností vybízí ke klidu a pohodě, vešla skupina deseti osob. Náhled na jejich obličeje nám prozradil, že se jedná o nováčky pobytu. Trochu těkali očima po prostoru. Kráčí o zcela přirozené počínání. Žel zakrátko skončilo. K nelibosti osob, které sem přijely před nimi. Co se dělo? Nikdo se mnou nemusí souhlasit, ale jestliže člověk někam přijde jako nový, měl by se prezentovat hlučností? A tzv. zaplňováním prostoru?
Já hlasuji pro „ne“. Spíše bych upřednostnil více ohleduplnosti, umírněnosti a zdrženlivosti. Nikoli však vystrašenosti a podezřelého upejpání. Oni se ale chovali poněkud, jaké slovo by se sem nejlépe hodilo? - rozpínavě, bezohledně, majetnicky, drze, neomaleně? Pokud by mě někdo podezíral, že jsem příliš citlivý, uvedu, že poměrně brzo začali přemísťovat stoly z jejich původní polohy. Aniž by se ptali místní obsluhy! Když se objevila servírka a nesla jim štos jídelních a nápojových lístků, takřka ji postavili před hotovou věc - „my jsme parta a chceme sedět spolu“. Jistě, jedná se o legitimní požadavek, ale povinností hotelu není mu vyhovět. Nebo snad byli dopředu dohodnuti s ředitelem? Patrně nikoli…
Opustíme večeři, z níž si uspořádali hlučné představení se smíchem, vzpomínkami a překřikováním, jenž bylo po pár desítkách minut navíc podpořeno spotřebou alkoholu. Druhým „zlatým hřebem“ programu se stal jejich příchod na snídani. Nikdo z hostů se neobtěžoval dát nábytek do původního stavu. Po večerním extempore obsluha stoly dala na místo, a tak musela sloužit o něco déle. Jenže uvedeným aktem se „naší“ skupince znelíbila. Dva z mužů, kteří měli dohromady hodně přes dva metrické centy, se obořili na mladou číšnici, která neměla večerní službu. Jak prý si mohla dovolit… Vždyť oni přece… A zase se jali rovnat stoly jinak. Ostatní příchozí měli „zážitek“. Zejména rušivý. Přišli se v klidu najíst, aby mohli posléze vyrazit na pěší vycházky. A teď mají poslouchat… A ještě se dívat na chudáka zkoprnělou slečnu z obsluhy! Večer nebyla přítomna a nikdo ji neupozornil… Omlouvá se. Uklání se, až působí dojmem, že se poněkud zmenšila.
Dosáhnout večerní úrovně stolování se jim nepodařilo. Nikde nenašli tolik volných stolů, aby je k sobě srazili. Na pohled vypadali zaskočeni, nevrlí a nespokojení. Slečna posléze kmitala, jak mohla, ale z tempa ji vyvedlo, když ji k sobě několikrát povolali. Viditelně nebyla v pohodě. Snažila se a patří jí ocenění. Je možné, že se ke kouskům naší povedené skupinky ještě dostanu. Můj odhad je, že ještě cosi provedou!
