Článek
Leckdo si ještě vzpomene na moje letní prázdninové zamyšlení, kde jsem se pokusil na základě konkrétních poznatků odhadovat chování budoucích žáků a žákyň v prvních třídách a o němž se hojně diskutovalo / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-od-zari-bude-hure-77571 /. Vyšel jsem ze sledování, jak si počínali při červnové návštěvě školy. Jen stručně připomenu, že malé děti se chovaly takřka bez zábran a bez respektu. Což je možné a částečně i přirozené. Trochu varovné a podivné tehdy bylo, že je takřka nikdo z dospělých nenapomenul. Bavili se mezi sebou, sdělovali si své zážitky, fotografovali ukazovaná místa a někteří upínali zraky displej mobilního telefonu. Patrně tam nacházeli důležitější věci, než na jakém místě se budou jejich děti učit, až skončí prázdniny.
Žel se můj odhad, který bych si snad ani nedovolil nazývat prognózou, v lecčem naplňuje. Navíc se ukazuje, že ve věci „hůře“ nepůjde pouze o nejmladší příchozí do školy. Kdybych měl pár poznatků obecněji shrnout, tak nejde o zásadní novinku, „pouze“ k jejímu odehrávání dochází dříve, než by člověk čekal a než se stávalo v předchozích letech. Abych předložil zcela konkrétní příklady, mám na mysli sebevražedné myšlenky u dětí již na prvním stupni docházky. Kdo by se divil zaskočeným pedagogům. Co dříve čítali na internetu jako vzdálené zahraniční případy se slovy „to je hrozné“, mají nyní ve svých třídách!
Snad nikdo dnes nepochybuje, že roste agresivita dětí. O důvodech by se dalo spíše delší než kratší čas uvažovat, spekulovat a probírat je. Objevuje se jich celá řada a část projevů souvisí se sníženou pozorností ze strany dospělých ve smyslu, že se jim málo věnují. Jistě nelze vynechat zcela viditelný a mnohdy též slyšitelný fakt, jak dospělí i děti podléhají pestré nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Jako kdyby je k někomu a k něčemu či proti někomu a něčemu táhla, tlačila či odrazovala. Pociťují nutkání se někam dostat, na něco dosáhnout a lidské či věcné překážky jim jsou lhostejné. Prostě se tak musí stát podle jejich přání, cíle a plánu! A hotovo. Na pocity jiných nehledí. Nezajímají je. Ba ani nevědí, že jiní je mívají a že by na ně měli v přiměřeném rozsahu brát ohled. Nic vám nepřipomínají?
Jako kdybychom se - nejen ve škole - více přiblížili k charakteru života v džungli. Silnější dravec zvítězí. Kdo zaútočí a prosadí se silou, je král… Nebo kdo někoho oklame a přelstí. Zajisté se na stavu podílí nevýchova. Co vlastně dnešní rodiče dělají? Čím se zabývají, že děti ještě ani v osmi či deseti letech a později nemají zvládnuty zásady slušného chování? S kterými jejich předchůdci do ZŠ již přicházeli jako s osvojenými a vžitými! Přitom se jako lidstvo pyšníme, na jak vysokou úroveň jsme dosáhli. Ovšem pouze po stránce zmíněných technologií. A pak se snad můžeme pochválit, že na rozdíl od temného středověku se v případě hádek a konfliktů vždy neútočí nožem, neřeže, nemrzačí, nestřílí a nezabíjí. Ovšem po slovní stránce a v dalších prvcích chování? A co sociální a emocionální inteligence?
Agresivita dětí nebyla zmíněna náhodou. Doposud jí mezi nejmenšími nebylo tolik jako letos na podzim. Nemohu mluvit za všechny školy, leč projevy vidíme před sebou - urážky, sprostá slova, slovní útoky, kopání, kousání, štípání, strkání, ničení věcí, tahání za vlasy. Jako kdyby sem děti přišly bez respektu. Nikdo je neseznámil, že tu budou muset více poslouchat a ovládat se než předtím v MŠ? Když se tam člověk dotazuje a pátrá, opět zaslechne, že se přístup dětí a rodičů zhoršuje. Místní personál je žádá, upozorňuje, vysvětluje, oni přikývnou a v příštích dnech a týdnech se nic nemění. Jako kdyby hrách… Příště poskočíme do tenat ZŠ.
