Článek
I když se mnozí lidé postupně a někteří dokonce cílevědomě izolují od přírody a ztrácejí přehled o dění v ní, přesto snad každý ví, že na jaře se brambory sázejí a na podzim sklízejí. Pokud ovšem nepřijdou živelné pohromy nebo si na pole nenaplánují svou nečestnou cestu nezvaní návštěvníci. U nich by šlo o speciální sběr… Předpokládejme, že vše běží podle plánu a navzdory vrtochům počasí a plánům nenechavců přijde zářijový či až říjnový čas sklizně.
Za mých mladých časů brambory vyorávali koně s pluhem. Řídil je starší a zkušený člověk, jehož statná hnědá stvoření poslouchala na slovo. Stejně si počínali všichni ostatní lidští účastníci a práce byla dobře zorganizována. Postupovalo se plánovitě, pytle se plnily přinášenými košíky a nejstatnější je posléze nakládali na vůz. Kdo měl menší políčko, odvážel si brambory do svého sklepa na kárce nebo na káře a někdo přijel ještě s trakařem. Vzpomínám si také na babičky, které část úrody vozily v kbelících na řídítkách kol. Jely několikrát. Asi nešlo o zcela bezpečné počínání, ale ony se vyznaly a nikdy jsem neslyšel, že by s nimi bouraly. Mezi nejsilnější obrazy jsem si kdysi zařadil, jak si lidé vzájemně pomáhali. Ano, nebyl proto problém, aby se s koňmi objelo několik polí, odkud mládež na chvíli přispěchala, aby přidala ruku k dílu jinde než na vlastní hroudě.
Jenže časy se mění. Zmíněnou skutečnost jsem si uvědomil před několika dny, když jsem projížděl kolem polí nedaleko rodné vesnice. Po řadě let života ve městě člověk ztratí kontakt. Obrázek v něčem zůstal stejný, ale v něčem se významně změnil. Podstatně se zvýšil podíl mechanizace. O koně člověk nezavadí, trakař dnešní mladí lidé neznají a ani je nenapadne, že by šli někomu pomoci. Oni mají potíže se zúčastnit sběru ve prospěch své rodiny. Sběr brambor a starost o obživu je přece do 26 let jejich věku problém rodičů. Oni mají přece své mobilní telefony, diskotéky, sprejování, skateboardy, tablety, o něco dříve CD, diskmany, MP3 atd. Proč by se starali o něco tak nudného? A navíc špinavého. A tolik promarněného času! A jak by tam jeli oblečeni? Vždyť by se jim někdo z vrstevníků vysmál. Takový trapas se snad ani nedá přežít. Když už brambory, tak jedině čisté, uvařené a chutně upravené. A hodně soli, kečupu a tatarky, jinak ten blaf než…, pardon nejím!
Jak vlastně dnes sběr jedné ze základních potravin probíhá? Místo koňských povozů, kárek a kol se všichni dostaví auty s vozíky. Traktor s pluhem za příslušnou úplatu všem vyorá, co a kolik chtějí. Než dokončí svoji práci, většina sběračů sedí v autě a kouří, občas si někdo přihne z láhve, protože není zrovna teplo. Zvědavější před pár lety hleděli do novin. Dnes upírají zraky na displej mobilního telefonu. Posléze si každý sbírá sám. Převažují jedinci, kteří tak činí jednou rukou. Ve druhé mají stále onen přístroj a volají nebo čtou sms či zprávy ze sociálních sítí. Nemohou zůstat mimo!
Možná právě kvůli mobilům pak není čas a prostor, aby spolu mluvili, jako se dělo dříve. Pokrok se nezastaví. Každá další generace se má lépe než její předchůdci, i když třeba nadává, jak se má špatně a kolik má problémů. Měli bychom si uvědomit, že se nejedná o odraz objektivního stavu, ale že jde o subjektivní vnímání každého jedince. O dvě hodiny později bylo hotovo. Každý si dosbíral své políčko, zůstaly nedopalky po cigaretách, očůrané kmeny stromů, pytlíky od svačin a rozryté pole. Mimoděk mě napadá, jak bude vypadat sklizeň za 30 let. Dostaví se další „pokrok“?
