Článek
Jako malý kluk jsem od dospělých lidí slýchával, že se děti dělí na dvě skupiny. Jedněm krajíc chleba nikdy nespadne namazanou stranou na zem, zatímco druhým se tak stává pokaždé. Protože jsem právě v uvedeném případě neměl štěstí, aby mi rodiče nebo jiní dospělí danou souvislost vysvětlili, byl jsem nucen nad ní přemýšlet sám. A cesta nebyla úplně snadná.
Obecně rád jsem přicházel věcem na kloub a zajímal se o podstatu a o dění v zákulisí. Vrtalo mi hlavou, jak proces proběhne, když to tak dopadne. Je důležité, co je na chlebu namazáno? Je sádlo lehčí než sýr? A marmeláda než salám? Později jsem pochytil cosi o finanční spojitosti. Má opravdu na padající chléb vliv fakt, že někdo má peněz nadbytek a jiný nedostatek? Jak ten krajíc chleba může poznat odlišnosti ve finanční situaci lidí, kteří ho berou do rukou? Vždyť zmíněná potravina nemá mozek a nemůže znát peněžní stavy svého majitele a stravovatele či chcete-li likvidátora. Opravdu záhada.
A měl jsem další myšlenky - zemská přitažlivost snad působí na všechny stejně, ne? Dokonce jsem chleba při svém pátrání několikrát upustil na zem, ovšem nic převratného jsem neobjevil. Experiment samozřejmě musel proběhnout mimo vědomí a pozornost rodičů a hlavně prarodičů. Od nich jsem slýchal, že se jedná o boží dar. Ani tady mi nikdo nevysvětlil důvod. Kam dosáhly moje smysly a poznatky, nenarazil jsem na obstojné vysvětlení. Jak jsem rostl, zjistil jsem, že se chleba kupuje v místním konzumu. Ze školy jsem věděl, že zemědělci musejí připravit pole, zasít, aby později vyrostlo obilí. Po sklizni se z něj mele mouka a z ní se peče chleba. Bůh mi v procesu nějak scházel.
Celou spojitost z úvodního odstavce jsem pochopil až později. Nejde o žádné tajemství, ale jen o prostou pravdu. Chudé děti pojídaly nenamazaný suchý chléb, zatímco bohatým byl natřen z obou stran. Nemajetní lidé si mazávali chleba pouze ve svátek a ještě nejčastěji „jen“ domácím sádlem, které stanovenou a ověřenou procedurou získávali z vlastního chovu, aby nemuseli nic kupovat. Z nouze ctnost. Přes týden jídávali krajíce suché, případně si je krájeli do kafe. Mimochodem zkuste ochutnat samotný chléb, až vám opravdu vyhládne. Aniž bych sahal do arzenálu reklam, teprve pak poznáte jeho skutečnou vůni a chuť!
Od oněch dob nepochybně vzrostla životní úroveň, ať již ji měříme laickým pohledem nebo s pomocí statistických výkazů. Zmíněnou skutečnost lze dokumentovat na nejméně dvou konkrétních případech. Na rozdíl od let kdysi si dnešní děti na chléb pokládají a mažou dva až čtyři druhy potravin, většinou naráz. Dochází k případům, kdy chléb sám tvoří nejmenší a nejslabší částečku konzumovaných soust. Místo aby vystupoval jako základní prvek s největším zastoupením, ocitá se v podřadné roli věci, která má bránit, aby ostatní elementy „nevlály“ ve vzduchu, případně nepadaly na zem. Rodiče v předloženém postupu své ratolesti leckdy podporují, aby prý zbytečně netrpěly. Možná spíše aby od nich sami měli pokoj a nemuseli poslouchat více či méně opodstatněnou kritiku, že ostatní mají to či ono a „my jsme snad chudáci“.
Druhým příkladem je, že dnes už se chleba vlastně moc nejí, mezi dětmi nejméně. Jeví se, že v záplavě různých domácích a zahraničních laskomin ztratil na hodnotě a významu. Můžeme vidět, že mnoho dětí jím opovrhuje, natož aby ho považovaly za základní potravinu a každodenní běžnou a užitečnou součást jídelníčku. Kromě úsloví tak mizí ze světa trochu i chléb…
Předchozí díly:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-je-libo-prirovnani-plati-dnes-vubec-212563
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nechat-si-projit-hlavou-214056
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nejedna-se-pouze-o-kladu-u-verdunu-214369
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-na-sedmem-schodu-vesnicko-strediskova-215688
