Článek
Tak by mohlo znít stručné konstatování, které je charakteristické pro střed měsíce dubna. Nepochybně se jedná o důležitou událost v životě mladého člověka. A samozřejmě i rodičů. Objevuje se hodně jevů a elementů. Jsem přesvědčen, že má cenu se za nimi ohlédnout. Cosi nám napoví o názorech, postojích, představách a pocitech mladé generace, která by se za pár roků měla dostat na trh práce a vydělávat si na vlastní život. A také na živobytí současných a budoucích blízkých osob. Věru, nečeká je snadný úkol.
Pokusil jsem se o reflexi stavu po přijímacích zkouškách na SŠ. Jako hlavní - a hodné ocenění - poznání bych zdůraznil slova žáků a žákyň, že se dopředu vyplatilo pracovat, tj. učit se a připravovat. Raději průběžně a o něco více než méně. Tak by zněl vzkaz pro žáky 8. tříd, když dostali otázku - co by jim poradili. Možná by pár zkušeností a motivačních slov od nich jako vrstevníků vzali kladněji než od kohokoli z dospělých. Nic nového pod sluncem, leč ke kolika setkáním zmíněného druhu v praxi dochází? Kdo by měl být iniciátorem?
Není náhodou, že kdo sem věnoval více času, cítil se být připravenější. Ne však pokaždé klidnější. Pokud si dal za cíl „vědět všechno“, oprávněně mohl pociťovat nervozitu, jestliže při opakování před aktem dosáhl „pouze na 85 %“. Jak by jiní byli spokojeni a zřejmě šťastni, kdyby se sem dostali. Proto často od chlapců a dívek zaznívalo - „měli jsme hodně stresu“. Podle osobní úrovně a míry tréninku se jim uvedený akt zdál jako velmi těžký, středně obtížný i „docela v poho“. Po zkouškách zákonitě dorazilo uvolnění. A tipy co ne/dělat. Jak se mezi lidmi říká, po bitvě je každý generálem. Hlavně že máme vše za sebou. Zde ovšem nemají plnou pravdu. Hodně je ještě čeká. Nejen dotáhnout školní rok. Potíží je, že dále než na příští týden zatím nedohlédnou. Nebo nechtějí?
Celkově lze napsat, že prožívali různé pocity dopředu a ze samotné akce. Nejčastěji obavy ze selhání, strach že jim v hlavě moc nezůstalo, zvýšenou osobní odpovědnost před závažným krokem, někdy také bezmocnost - jak málo se dá stihnout na poslední chvíli. A zlobu jak je netrénovaná hlava neposlouchá, jak by si přáli. Ano, zcela logické dopady. Zejména když člověk začne panikařit. Uznali, že jsou potrestáni za svou předchozí pohodlnost a liknavost. Leckdo má tendenci si nepříjemné chvilky dobře zapamatovat, aby je již nemusel opakovat. Jak se ví, život nezná slitování, a tak přinese jiné. V řadě případů o hodně složitější, neboť se o nich nebude vědět s časovým předstihem.
Leckdo se dopředu chvástal, jak všechno zvládne, jak se nemusí dřít a stresovat, ba se pohrdlivě vyjadřoval na adresu pilných a svědomitých, ale o den později se do třídy dostavil mírně rozladěn až opařen. Prý mu akce „nějak nesedla“ - a začal se vymlouvat na prostředí, zákeřnost zkoušejících, na instalaci chytáků apod. Proč hledá omluvu - a spíše výmluvu - ve vnějších podmínkách? Neleží náhodou podstata nezdaru v něm a v jeho nedostatečném úsilí v přípravné fázi? Zde by se měl každý na sebe podívat pravdivě a kriticky. Jenže se tu musí prokázat vůle, snaha, ochota a schopnost. Což mnohým chybí. Skoro nikdo je po nich dosud nevyžadoval, neboť bývali silně ochraňováni. Rodiče se někdy nechají slyšet, že svět je zlý a brání potomka zuby nehty. Výsledky se dostavují…
Dodatek na závěr k úplnosti. Někteří byli rádi, že se na přijímacích zkouškách nemuseli vyskytovat a smažit. Nastupují na učební obory, kde absolvovali pouze pohovor. Avšak ani ten neoznačili za procházku jarně rozkvetlým sadem za příjemného počasí. Za dalšími poznatky a zjištěními vyrazíme v blízkém čase.
