Článek
Tak ve velkém počtu domácností zní podstatná aktuální otázka. Postupně se vše dává dohromady. Ale v části případů se právě ono vše jaksi nepodaří. Jak potvrdí následující otázky. Máš obaly? Kam se daly vyfasované učebnice? V jakém stavu se nachází penál? A co krabička na svačinu? Kde je vůbec školní brašna? Kam jsme ji jen dali? Hele, nezapomněli jsme ji u babičky? Možná ano. Z předánívysvědčení se přece hned přejelo k ní, aby tam rodiče vyložili své potomky a oni sami mohli jet do práce. Vlastně ani nebyl čas se na známky pořádně podívat. Natož si o nich popovídat. Třeba se poptat. Jakou cestou se k nim dospělo? Kolik daly práce? Bylo vše v pořádku? Nepotřebuje syn či dcera vyjádřit něco ze svých pocitů? Co je těšilo? Co je naopak trápilo? Nebo kdo! Čím se během předchozích týdnů a měsíců obohatili? Jak vypadají vztahy ve třídě? Chtějí chodit do školy? Vědí vůbec dospělí něco o jejich vnitřním životě? Například když si dítě uklidí bez řečí pokojíček, jsou matky a někdy i otcové přesvědčeni, jak dobře je vychované. Ale co když ono tak činí pouze z důvodu, aby mělo pokoj a co nejrychleji se mohlo oddat neodolatelné nabídce moderních informačních a komunikačních technologií? Navíc ani nevědí, co na nich dělá, s kým se kontaktuje a ani jak dlouhý čas na nich tráví.
Před pár jsem zaslechl úryvek z debaty relativně mladých lidí. Kolem nich pobíhalo několik dětí. Občas na ně někdo zahalekal ve stylu - „jo, jen se ještě vylítejte, za chvíli bude konec“ a „škola za chvíli začne, tam vás srovnají“ apod. Mezitím jedna žena zaperlila výrokem - „no, myslím, že je nejvyšší čas vyndat z Jirkova batohu svačinu z konce června, ani nevím, jestli ji tenkrát snědl“. Všichni se jako na povel začali smát. Mně osobně připadal smích poněkud umělý. Jako kdyby jím překrývali své rozpaky. Možná skutečnost vypadá tak, že sami si nejsou jisti, v jakém stavu batoh či brašna jejich dětí jsou. Tady vzniká podnět do diskuse. Od jakého věku za něj a za jeho stav zvenku i uvnitř nese dítě osobní odpovědnost? Nebo by ji mělo přebírat. A jiný směr - co na sebe ona matka prozradila?
Povšimněme si, jak obvykle na poslední čas řešíme přípravu do školy. Pořád se cosi odkládá. Jako kdyby se dnes lidé potřebovali dostat až ke zdi a pod více tlaku, aby získali impulz a konali. Mají snad tak málo kázně a vůle? Copak se nemohou rozhodnout sami, věci si řádně a racionálně naplánovat a posléze je v klidu a včas uskutečnit? Pak stresují sebe i děti.
Nachází se tu taktéž druhá položka. Neměla by ujít naší ctěné pozornosti. Většinou se lidé v řešeném období zaměřují na materiální, technické, administrativní, finanční a organizační prvky. Zatímco individuální, sociální, psychologickou a emocionální rovinu dost podceňují. Copak by si jako pomůcku nemohli vzít sami sebe? Mám na mysli jejich prožívání, myšlení a chování, když se mají po dvou či po třech týdnech vracet z dovolenkového pobytu do pracovního procesu. Chce se jim? Nakolik se vracejí dobrovolně a rádi? Jsou nadšeni? Nemohou ráno skoro ani vstát nechutí? Zajisté běží o zajímavé záležitosti a souvislosti.
Jak víme, zpravidla se kolem nás a našich ratolestí objevuje dost potíží a problémů. Zdá se více než rozumné je s nimi skutečně sdílet, tj. nikoli povrchně elektronickým způsobem, jak se dnes většinově děje. Ostatně slovo „sdílet“ tu je nepatřičné! Začíná stále více chybět úplně obyčejný lidský kontakt. První studie expertů na duševní procesy lidí již přinášejí nepříznivé a spíše alarmující zprávy a spojitosti. Lidstvo se posouvá nežádoucím směrem. Ohledně technologií stoupá, ale celkově hloupne a vedle inteligence klesá rovněž zvládání souboru sociálních a komunikačních dovedností. Pokud ho někdo vůbec prve vlastnil.
V závěru zdůrazním, že v oblasti mezilidských vztahů nejdeme dopředu, ač si myslíme, jak jsme dobří. Záleží nám jenom na naší zábavě, naopak práci, úsilí a překážkám se vyhýbáme, volíme snadné cesty, netrénujeme a vytrvale sklesáváme a lenivíme. Ve škole jakbysmet. Máme se příliš dobře. S vysokou pravděpodobností právě zde najdeme odpověď na otázku, proč demokratickým zemím ve srovnání například s asijskými velkými státy ujíždí vlak.
Odkazy, které s tématem velmi souvisejí a mohou pomoci:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-poradit-prvnakum-17633
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-zacal-novy-skolni-rok-20170
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-honba-za-dobrymi-znamkami-zacina-nekonci-20683
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vodit-deti-za-rucicku-27578
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-neni-znamka-jako-znamka-20839
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdo-a-co-muze-za-zakuv-neuspech-21127
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-na-skolnich-neuspesich-maji-podil-rodice-a-ucitele-21297
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-hranice-a-bezplatne-skolstvi-32303
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-skola-zaklad-zivota-32489
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-medvedi-tobogan-32698
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdyz-chybim-ve-skole-jak-sel-cas-48594
