Článek
Ne vždy mají rodiče štěstí a ne pokaždé dostatečně pracují a vedou své dítko tak, aby patřilo ve škole mezi nejlepší a nejúspěšnější. Když se dítěti moc nedaří, zřejmě si lidé logicky položí otázku - čí je to vina? Dotaz zcela na místě. A navazují na něj další. Celá galerie.
Vězí příčina ve velkých možnostech dnešního světa, který nabízí tolik podnětů k rozptýlení a „tlačí“ k nepozornosti? Nechce se dětem pracovat a raději si užívají dnešních moderních výdobytků? Jsou rodiče málo důslední? Mají málo času? Nejsou již dnešní učitelé osobami na svých místech, byť mají po ruce modernější a tudíž jistě účinnější prostředky a metody než jejich předchůdci? Nachází se hlavní problém v motivaci zúčastněných jednotlivců? A tak bychom v pokládání dotazů mohli pokračovat ještě nějakou dobu. Ukazuje se, že každý ze zmíněných prvků se na neúspěších může podílet.
Samostatnou příčinou jsou tzv. sociální vlivy. Co si pod nimi máme představit? Jde například o prvky, kdy žákovu individuální situaci ztěžují jeho spolužáci. Může se tak dít v řadě projevů. Mezi relativně příjemné patří nadměrné oceňování a lichocení, po nichž mnozí usnou na vavřínech a získávají dojem, že nyní už vše půjde samo. Jestliže se obětí uvedeného psychologického mechanismu často stávají dospělí, kteří mají o mnoho více zkušeností, proč by ho měly umět efektivně / myslí se přiměřeně kriticky / zvládat děti? Neměli bychom zapomenout na méně příznivé způsoby vlivu. Jedná se například o vynucování pozornosti, času a úsilí ve prospěch jiných. Praktickou podobou je, že ostatní lepšího žáka nutí, aby jim dával opisovat domácí úlohy, vysvětloval jim probíranou nebo učitelem přeskočenou a neodvykládanou látku, vypracoval za ně části různých úkolů, napovídal jim atd. Je pak logické, že nebude mít dostatek času na své povinnosti. Určitý díl z nich nestihne a vystavuje se situaci, že nevyhoví učitelovým požadavkům. Jinými slovy se stane méně úspěšným než dosud. Nepříjemnou variantou je nátlak v podobě šikanování, které činí pobyt ve škole nepříjemným, nadměrně obtížným, ponižujícím až nesnesitelným. Kráčí o natolik zásadní věc, že se jí vyplatí věnovat nejméně jedno samostatné zamyšlení.
Zastavme se na pár chvil u tzv. moderních příčin. Částečně již byly naznačeny v úvodním odstavci. Při pátrání po důvodech ne nejlepších školních výsledků se rodiče a učitelé kriticky vyjadřují na adresu TV a k obsahu jejího vysílání, padají stížnosti na internet, mobilní telefony a další prostředky, se kterými se děti postupně dostávají do kontaktu a jež se učí a brzo naučí ovládat. Je jistě dobře, když se nebojí moderních technologií, ale na druhé straně by jim určitě neměly nekriticky propadnout, ať už uvažujeme o časovém aspektu, osobním vztahu nebo o náhradě za živý osobní kontakt. Poslední výdobytky například pomáhají ve zjišťování potřebných informací a mnozí je využívají tak šikovně, že ani nezpracovávají domácí úkoly. Je však diskutabilní, běží-li o skutečnou pomoc a o hodnotnou cestu dopředu. Zde by si měli lidé a hlavně rodiče udělat jasno. Nebo aspoň jasněji.
Jestliže využijeme nezměrného bohatství psychologie, nabízí se nám velmi důležitá informace. Její podstatou je, že záleží na osobních postojích rodičů a učitelů a pochopitelně i školou povinných potomků. Především sami / dospělí / lidé mohou rozhodnout, zda budou moderní prostředky využívat a v jakém rozsahu se tak bude dít. Sama TV a internet nepochybně nejsou ústřední škodnou podobně jako alkohol, cigarety a další návykové látky. Každý jim přece neholduje. Spíše je třeba se zamyslet, proč rodiče souhlasí s tak rozměrným prostorem pro sledování TV a s dlouhým vysedáváním u PC u sebe a u svých potomků. Proč se pedagogové úzkostlivě drží stanovené látky a odmítají diskutovat s žáky na rozličná kontroverzní témata? Proč se dospělí a děti vzájemně vzdalují, místo aby se snažili přibližovat nebo aspoň udržovat doposud dosaženou vzdálenost mezi sebou.
Pravdě se zřejmě blíží konstatování, že mají potíže s hranicemi, prožívají obavy, klesá jejich autorita a mladí v nich přestávají vidět někoho, komu by se mohli svěřit se svými problémy, obavami, nejistotami, sny a cíli, o koho by se mohli / alespoň někdy / opřít a koho by mohli požádat o poskytnutí pomoci bez zbytečných dotazů a zejména bez záporných důsledků. Mnozí si jejich postupy spojují s učením a docházejí k názoru, že se jim nevyplatí tolik se snažit. Jakoby měli v plánu se jim pomstít. Kráčí o vcelku pochopitelnou reakci, jen zapomínají, že se učí hlavně pro sebe a pro svou úspěšnou budoucí profesionální kariéru. Příště se zastavíme u dalších možných příčin školního neúspěchu.
