Článek
Asi se můžeme shodnout, že pokud dívka chodící s chlapcem zjistí, že její kluk má „jinou kočku“, nebude rozradostněná. Nejspíše ji zaplaví negativní pocity jako napětí, zloba, strach, zklamání, hněv, rozčarování a jim blízké. Vnímá zradu. A bez podivu někdy bude uvažovat, že by se mu nějak pomstila, jiná by se poškodila, či dokonce spáchala sebevraždu, aby ho „potrestala“. Tak bychom se dostali do zajímavé, leč docela rizikové kapitoly.
Předpokladem pro výše uvedený proces a případnou shodu je, že uznáme pojem kočka jako ekvivalent pro hezkou dívku. Přičemž ponecháme prostor pro debatu, která je krásná, ještě trochu krásná a která již nikoli. A připustíme klasický názor, že hezká je každá. Zde asi nebudou přikyvovat všichni, ale podklad pochází z mysli moudrých osob. Nikoli z mé vlastní. Případně se sem dá připojit lidový názor - hezká je každá, pokud se pozorovatel omámí návykovými látkami. Mezi lidmi - jak víme - kolují ještě o něco hrubší vyjádření.
Jiná kočka má rovněž podobu, o níž jsem se dozvěděl před pár dny. Vyprávěl mi o ní starší pán. Měli kdysi doma hezkou a chlupatou kočku. Jak už se stává, postupně vrostla do rodiny a získala si pozici člena domácnosti. Doma s ní velmi kladně jednali, nadbíhali jí, mazlili se s ní a ke stravě dostávala velmi chutné kousky. Dosáhla v podstatě výsostné pozice.
Po čase nastal problém. Manželé měli odcestovat na několik dnů. Jak by se mělo naložit s kočkou? Bude stačit jí nachystat žrádlo ke garáži jako doposud? Jenže vždy šlo maximálně o pár hodin. Bude kočka schopna zvládnout si ponechat stravu na jednotlivé dny? Projeví dostatek inteligence? Či spíše rozumu a zdrženlivosti? Nebo jí mají část pochutin schovat? Jak na daný přístup přijde? Bude stačit jí dopředu ukázat několik míst? Zapamatuje si je? Hodně otázek, co? A co když se na místo dostaví jiný chlupatý jedinec a na potravě pro jejich miláčka si pochutná on? Vidíme, že vznikla dost obtížná konstelace. Jak by se s ní mělo naložit?
Muž přemýšlel a nakonec na řešení přišel. Papírová krabice, tak zní název pomůcky. Někdo by namítnul, že si měl pořídit klec, jak je dnes běžné. Já musím dodat, že kráčí o příběh starý nejméně třicet roků. Jednalo se proto o dobu, kdy ještě nebyly k dispozici přenosné klece, jak je zvykem v současnosti. Osobně jsem nevěřil, že přeprava dopadne dobře. Sám si pamatuji, jak jsem kotě autobusem převážel v proutěném košíku a zakryté šátkem a měl jsem plné ruce práce ho tam udržet. A kolikrát mě seklo, ač jsem ho vezl do lepších podmínek. Bylo zbytečné mu vysvětlovat, že si polepší. Později jsem přepravoval jiné a z krabice se mi skoro proškrábalo ven. Jde o velmi aktivní zvíře. Málo lidí si uvědomuje, že má co do činění s šelmou!
Pán bez delší přestávky pokračoval, a tak jsem byl nucen se rychle odvrátit od svých vzpomínek do reality. Jeho příběh dopadl jinak. Neznám příčinu, ale řešená kočka se chovala nečekaně mírně a nikam neutíkala. Dokonce ji nedráždily ani koleje, myslím jejich monotónní klapot. Příliš ani nereagovala ani na cukání a poskoky vagónů, když souprava zpomalovala a poté se ze zastávky rozjížděla. Vše se odehrávalo v klidu. Vrcholem se stala její víceminutová pozice na stolečku. Co na něm dělala? Málokdo by asi uhodl její repertoár. Docela pohodlně se usadila a hleděla z okna ven na ubíhající krajinu. Jiná kočka by se na jejím místě patrně chovala jinak. Nebo by byla ochotna a schopna zopakovat její kousek? Neví se. Spíše nikoli.
Na závěr mě napadá, že dnešní název mohl znít - Kočka na výletě. Vlastně by se do něj vešla leckterá slečna, která si sama a/nebo v doprovodu kamaráda či kamarádky někam vyjede. Je otázkou do debaty, jestli vydrží sedět v klidu jako její po celém těle chlupatá „kolegyně“. A zvládla by putování bez kontaktu s displejem mobilního telefonu?
