Článek
Dnes navazuji na předchozí dva díly:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-ucitelka-nazyva-ucitelkou-94101
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdy-bude-ucitelka-ucitelkou-94357
Když tak přemýšlela, jak by situaci ve třídě co nejlépe vyřešila, přišla na pár významných myšlenek. O opatrném až diplomatickém přístupu k rodičům se již vedla řeč. Přesto si promítne tváře matek a otců a zkušenosti, které s nimi za poslední dva roky získala. Mohl by ji někdo podpořit? Na koho by se mohla obrátit? Jistotu nemá u nikoho. Dokonce se k ní dostaly informace, že někteří si vyměňují zprávy a snaží se zaujmout cosi jako jednotný šik proti ní. Nemůže však nic potvrdit. Na třídní schůzce takřka všichni vystupují tzv. kladně. Vypadají, že mají zájem o prospěch svých dětí a o jejich správné chování. Nicméně výsledky neodpovídají. Že by přístupy dětí k dění ve třídě a třeba k jevu, jak se nedaří vyšetřit nehezké události, přicházely odsud? Jako kdybych slyšel povzdech - jak moc ráda bych byla učitelkou. Především učitelkou! Nebo nejlépe - jenom učitelkou!
Kdyby si měla vytvořit přehled a seznam profesí, do kterých vstupuje a jež aktivně užívá, zněl by patrně následovně: dozorkyně, kontrolorka, shromažďovatelka podkladů, policistka, vyšetřovatelka, obhájkyně, soudkyně, dohlížitelka na výkon rozhodnutí, také politička a diplomatka ve smyslu „jak vhodně a správně jednat s rodiči“. Tam půjde o věc, aby pochopili, oč se jedná, ale zároveň se nerozzlobili na ni a na školu, nestěžovali si na vyšších místech a současně aby, jak se někdy děje, nezaujali příliš příkrá stanoviska vůči svým dětem. Klidně lze zmínit tělesné tresty. Možná jsem na něco z jiných povolání ještě zapomněl. Napadá mě „probační služba“.
Zatímco v kabinetu paní učitelka promýšlí, jak budou vyhlížet příští kroky, poté je probírají spolu s výchovnou poradkyní a přiklánějí se k verzi přizvat školního psychologa, ozve se klepání na dveře. Že by se v někom hnulo dříve vzpomenuté svědomí? Někdo přišel podat informaci? Nebo snad sám viník dorazil se přiznat? Ne, nikoli. Objevila se kolegyně a oznamuje, že se jí čtyři „výtečníci“ během přestávky servali ve třídě. Tak je identifikovala, zasáhla a postavila na chodbu. Více není potřeba dodávat. Vše, co se doposud provedlo, promýšlelo a plánovalo, přichází vniveč. Začíná se ne znovu a ze stejného místa, ale půjde se z horšího, totiž nižšího! Všechny tři ženy se na sebe výmluvně podívají. Znají situaci a vědí, co je a bude ve hře. S dětmi i s rodiči! S dětmi bude možná práce snadnější…
V duchu výše citovaných názvů profesí je nutné zvolit správný algoritmus řešení. Sestává z následujících položek a okolností. Za prvé - musejí si dávat dobrý pozor, co řeknou a jak budou postupovat. Za druhé - brát ohled na fakt, zda děti doma něco řeknou. Za třetí jsou tu dohady - co asi sdělí? Bez překvapení - s vysokou pravděpodobností poběží o verzi, která je zachytí jako kladné postavy dění. Za čtvrté - jaká bude reakce rodičů? Pochopí někdo z nich, že jejich dítě může být iniciátorem a viníkem? Budou ho bránit zuby nehty a prohlašovat, že jejich syn či dcera „by se nikdy takového jednání nedopustil/a“? A za páté - projeví rodiče jednotnou frontu odporu? Nebo lze čekat individuální přístupy? Nic se dopředu neví.
Jak poměrně jasně vidíme, na paní učitelky a na výchovnou poradkyni nečekají idylické minuty a hodiny. Ba ani dny. I když budou postupovat podle školního řádu a zákona, není jisté, že proti nim rodiče nevystartují a nepošlou na ně stížnost na některý z vyšších stupňů a třeba i na nejvyšší orgán. Jak by se vám pracovalo pod hrozbou vzpomenutého typu? Byl by váš zubní doktor v klidu, kdyby věděl, jak reálná je hrozba, že si na něm kriticky smlsnete a pošlete stížnost na odbornou komoru? Podobně lze uvažovat rovněž o jiných profesích.
Myslím, že nyní už bychom mohli poměrně snadno pochopit, proč by učitelka moc ráda byla učitelkou. Je na čase, aby jí právě rodiče vydatně pomohli! Kdo bude první?
