Článek
Možná by přesnější vyjádření znělo - domácí úkoly jinak. Vždyť i tak může titulek platit a vystihne podstatu. Aktivní a vědění dychtivé dítě přece může dostat práci, která bude s probíranou látkou souviset málo, okrajově, ale půjde o zajímavé záležitosti a souvislosti. Pochopitelně nejlépe po projednání a dohodě s rodiči.
Občas se veřejností a/nebo médii protáhne beseda a spíše polemika na téma domácí úkoly. Před nějakým časem jsem se k nim rovněž vyjádřil a uvedl konkrétní důvody, proč jsou dětem vydávány a proč se s nimi mají vyrovnávat. Zajisté se najdou klady a přínosy, zároveň bychom neměli zavírat oči nad jejich nevýhodami a nedostatky. Do všeho vstoupí úhel pohledu a osobní zkušenost. Berme dnešní řádky jako další příspěvek. Snad užitečný.
Na části škol probíhají různé porady, jak by se zde mělo postupovat. Co se dá a má udělat, aby úsek nebyl tak kontroverzní a napadnutelný? Ač se skoro vše zdá jasné. Někteří příslušníci pedagogického sboru je již svým dočasným mladým svěřencům vůbec nedávají. Někde slyšeli, že by se nemělo! Nebo se obávají kritiky ze strany rodičů. V jiné skupině si dávnou tradici udrželi. Najdeme rovněž tzv. střední typy. Mezi jejich podoby kupříkladu patří, že během jednotlivých dnů střídají hlavní předměty, tj. na každý den pouze jeden předmět jako zdroj pro domácí úkol. A na víkend se připraví cosi jako stručná směs z dalších. Nebo také nic za domácí úkol není. Záleží na více okolnostech. Třeba jestli samy děti chtějí. Nebo pokud se nepodařilo splnit, co se mělo stihnout. No a někdy tak trochu za trest, neboť se během výuky nechovaly příliš hezky. Poslední podoba je velmi diskutabilní. Jde tak trochu o hru s ohněm a o pohyb na tenkém ledě. Hranice mají být respektovány. Ale jak se budeme dívat na tzv. kolektivní trest? Nemluvě o různých názorech a přístupech rodičů.
Zkusíme další možný přístup. Při poklesu požadavků na četnost a rozsah domácích úkolů se vychází z předpokladu, že už tak děti mají dost rozličných aktivit - výlety, návštěvy, exkurze, oslavy, přesuny v rámci střídavé péče rodičů, sportovní akce ad. U některých jde o mnohohodinové akce, kupříkladu druhý rodič bydlí moc daleko, mysleme též na tenisový turnaj v němž se dítě probojuje do závěrečných kol. Nezasvěcený by si představoval, jak děti nic nedělají a pouze zírají na displeje, ale části z nich je záhodno se zastat. Jejich časové podmínky jsou pro vypracování domácích úkolů opravdu špatné.
Uvědomme si další souvislosti. Nepropadněme možnému stereotypu, že všichni žáci a žákyně a jejich rodiče domácí úkoly odmítají. Je známo, že část dětí a rodičů je nadále žádá. Že by si na ně zvykli? Projevují známé stereotypní chování? Snaží se dospělí postupovat tak, aby se dětem tzv. nezkrátily žíly? Co jestli matky a otcové pouze přenášejí své zvyklosti z původní rodiny? Nachází se zde patřičné zdůvodnění. Jestliže museli nad úkoly sedět oni, nechť tak činí též jejich potomci. Logika se jim zdá jasná a místy až neotřesitelná, přestože se kolem nich tolik změnilo. Vůbec netvrdím, co je dobře a správně a co naopak. Ponechám volný prostor k úvahám a sdělení vzpomínek a zkušeností. A příště popojedeme o kus dále.
