Článek
Není úplně jasné, jestli by na konci nadpisu měl být otazník. Leckdo by se možná pohoršil s ním i bez něj. Kdo má právo komu předepisovat, na co kdy ne/má mít chuť? Máme přece demokracii a každý si… No - právě že úplně nemůže. Pak bychom tady měli cosi jako stát Cochcákov, kde by po období spokojenosti a dokonce možná euforie s vysokou pravděpodobností skoro nic pořádně nefungovalo. Co mě vede k úvaze?
Na počátku se budu snažit vytvořit lákavou představu lehce orosených sladkých plodů. Ještě sáhnout po šlehačce a… Už se vám sbíhají sliny? Nejste sami. Mohu-li ještě před jádrem úvahy nabídnout osobní vzpomínku, vynoří se mi pěší rodinný pochod do několikakilometrové vzdálenosti. Necelou hodinku před dosažením domova procházíme polní cestou, která se poté zahloubí mezi malé kopečky. Břehy jsou porostlé křovinami. Otec je ukazuje a konstatuje, že jde o maliníky. A že prý na nich maliny ještě jsou. Je docela pokročilá roční doba, teplý podvečer. Velmi vhodná zastávka a důvod, abychom ochutnali. Akce se poněkud prodloužila. Malin se tehdy urodilo hodně a moc nám chutnaly. Škoda že jsme s sebou neměli nádoby, abychom si natrhali i domů. Jistě by také babičce přišly vhod. A matka mohla uvařit ovocné knedlíky. Vidíte je také? Hezky se usmívají na talíři. Je jich úctyhodný počet. Jsou posypány nastrouhaným tvarohem a do cukru se vpíjí rozehřáté máslo. Jen krásný obrázek přidat do knihy o vaření.
Na finále s knedlíky tehdy nedošlo. Ale úvahy o výletu na kole a dalším sběru se objevily. Pak z nich sešlo. Doma bylo dost práce. Rovnat polínka na topení na zimní období. Obracet seno pro ovce. Uklidit pokojíček. Nakrmit králíky. Nasypat slepicím. Dřívější vesnická klasika. Samozřejmě i další. Připravit se do školy formou zpracování domácích úkolů a aspoň krátkého pohledu na již odvykládanou látku. Mít na židli oblečení na zítra atd. A navíc - co když někdo s podobnými chutěmi a plány šel po nás a námaha by se stala skoro zbytečnou? Dovedete si představit zklamání, když se v horku na kole pachtíte někam do kopce, na zádech batoh se skleničkami a s bandaskou? A na místě je vše - mírně řečeno - vyjedeno!
Na rozdíl od dřívějšího období jsou maliny v současnosti mnohem snadněji dostupné. Jde jistě o klad - z pohledu vlastníka chutě a spotřebitele. Na druhé straně je dobré vědět, že věc má i svůj rub. Přijdeme na něj díky logickému uvažování. Jestliže u nás panuje zimní období, nerostou a tím pádem ani nezrají. Už slyším kritiky - to je teda objev! Jenže jde o jakousi přestupní myšlenkovou stanici, která nám umožní pochopit zbytek. V něm se dozvídáme, že maliny je třeba vypěstovat jinde, starat se o ně, sklidit, uskladnit, označit, nacenit, naložit a převézt. Často na příliš velkou vzdálenost. Je přece iluzorní si myslet, že když se u nás vlády ujala zima a mrazy, tak v sousední zemi se bude letním plodům dařit. Kdo se aspoň trochu vyzná v ekologii, patrně již ví, kam míří moje úvahy. Ano, kráčí o tzv. uhlíkovou stopu.
Proto se v návaznosti na nadpis ptám. Je opravdu nutné, abychom v říjnu a během února pojídali maliny, které se u nás přirozeně nevyskytují? Nejde o signál přírody, abychom si pocvičili prvky jako kázeň, vůli, vytrvalost a jim blízké? Možná jde o vhodnou příležitost, aby se uplatnila známá lidová výzva „nech si zajít chutě“. Mnozí lidé budou argumentovat, že pracují, vydělají si, a tak si mohou dovolit, co chtějí, přesněji na co jim peněženka stačí. Proč by se omezovali, když na něco mají chuť, cosi se jim líbí atd.? Naprosto rozumím. V souladu s mysliteli dodávám, že člověk má prožít svůj život s rozumnými omezeními. Mj. aby nepoužíval zbytných věcí v nadměrném množství.
V žádném případě nemám v plánu vystupovat jako kazitel někoho mlsných plánů nebo dokonce jako omezovatel chutí. Souhlasím s názorem odborníků v oblasti výživy, že člověk by měl jíst především plodiny, které vyrostou tam, kde bydlí. Podobně má konzumovat výpěstky přináležející roční době, v níž zrovna žije. Tak je náš organismus stále nastaven. Při jiném režimu se ocitá v drobném či větším zmatku, který může přivodit jisté dopady. Po požití několika banánů se nám patrně nic nestane. Ale je na místě použít jiné konkrétní příklady. Jako první mě napadá ochutnávka opravdu ostrých paprik. Již jste zažili palčivý pal v ústech, kdy vám nekontrolovaně vylétnou slzy a ještě s obtížemi lapáte po dechu? Podobně můžeme uvažovat o části nápojů. Nemusíme jezdit příliš daleko - jaký je rozdíl v přístupu obyvatel k pití vína v Čechách a na jižní Moravě?
Zakončuji dnešní malinové přemítání myšlenkou, že ke splnění úkolů a k dosažení cílů se nám velmi hodí prvky jako pracovitost, osobní odpovědnost, kázeň, vůle, vytrvalost, alespoň dostatečný smysl pro povinnost atd. Jistě je všichni znáte. Máme možnost a je v našich silách leccos u sebe ovlivnit vč. chuti. Mimochodem, když děti říkají, že mají hlad, nepletou si ho s chutí? Zkouška je snadná - místo laskominy jim podstrčte kousek suchého rohlíku a/nebo skrojek chleba. Působí jako lakmusový papírek. A možná jste slyšeli něco o ladění formy u sportovců. Nyní je na vás, jak dnešní poznatky uchopíte a kdy by vám měly a budou chutnat maliny.
