Článek
Hned na úvod napíšu, že nejsem nutriční poradce, terapeut a ani kontrolor jakosti stravy ve školním prostředí. Přesto bych se rád vyjádřil k oblasti, která by měla zajímat každého z rodičů, koho se týká. Nebo se v příslušný čas bude týkat. Je jim snad jedno, co dítě v předškolním zařízení konzumuje? A jak si zanedlouho povíme - zda vůbec něco pozře! Mohlo by se jednat o zajímavé počtení rovněž pro někoho, kdo tenata MŠ již opustil.
V dnešních řádcích budu čerpat z poznatků a zkušeností paní, která v MŠ pracuje řadu let, byť se nejedná o celá desetiletí. Přesto leccos již měla možnost poznat. A mj. také srovnat s přístupem k vlastním dětem. Úplně stranou nechala složení stravy, její pestrost, vyváženost, alergeny a další faktory, které jsou obvykle sledovány. Běda aby se objevily nějaké nedostatky! Rodiče by se „probudili“ a někteří by na MŠ zaútočili, ač by si jí jako instituce, která se dobře stará o jejich děti, měli spíše vážit a v lepším případěusilovat o rozvoj plodné a pozitivní spolupráce. Asi bychom však chtěli moc.
Místo rozvíjení úvah se podíváme na konkrétní příklady. Co spatříme? Dětem se do jídla moc nechce. Přitom by měly mít po dopoledním programu hlad. Doma ráno zpravidla nesnídají, protože první jídlo „nestihnou“. Uvozovky jsou dány úmyslně, neboť řešení je zcela jednoduché. Stačí vstát dříve! Ano, někdy se ranní proces komplikuje, když se objeví relativně nečekaná překážka. Třeba zapomenutý domácí úkol nebo nutnost zaplatit školní akci a doma se nenachází odpovídající finanční hotovost. Takže navíc zastávka někde u bankomatu. Nebo se někomu udělá nevolno. Následuje menší či větší panika a dotazování. Za pár minut se dění urovná, napětí mírně poklesne, ale dítě už nic nepozře. Nedá se nic dělat, čas odjezdu nastal. Či už prošel. Po dosažení MŠ je na programu pár slov pro místní personál. Snad si poradí. Vše by bylo lepší, pokud by tradičně vládly pozitivní jevy a procesy v oblasti mezilidských vztahů. Ne vždy se tak děje. Program v MŠ se rozjede podle plánu. Po určitém čase se na pořad dostává malá svačina v MŠ a po ní procházka po okolí, obvykle na čerstvém vzduchu.
Ptejme se. Nemělo by dítě být unaveno a vyhládlé? Zajisté ano. Jenže jídlo na tácku neubývá. Že by někde došlo k chybě? Někdy se podaří na důvody „nechutenství“ přijít. Leckdy se stává, jak jeden rodič je přísný, ale druhý po straně a potajmu dítěti povoluje a podstrojuje. Žel nesprávným směrem. Není divu, že se dostaví poněkud jiný výsledek. Co si můžeme myslet o kvalitě rodičovství matek a otců, když se odehrávají popsané a podobné jevy? Nebo jeden z dospělých netuší, co se děje? Do jakého podniku se potomek dostal? Žel nijak zářivého.
Souboj v MŠ pokračuje. Nanejvýš se do nich dostane polévka. Po obrovské snaze! Jak si počínají rodiče. Leckdy do úsilí personálu doslova hodí vidle. Možná si myslí, že když přinesou svým dětem sladkosti přímo do MŠ, že je odměňují za jejich dopolední úsilí, že ve školní prostředí „vydrželi“. Předpokládají, že museli ledacos vytrpět, a proto si sladkou odměnu nepochybně zaslouží. Kdo z nich se zajímá, jestli dítě jedlo? A kolik a čeho? A jak se tvářilo na předložené pokrmy a jak vypadalo jeho chování v čase, kdy bylo pobízeno, aby svoji porci zvládlo? Někdy bývá počet pobídek a napomínání dost vysoký. Je dost dobře možné, že nejí s úmyslem vydržet do chvíle, kdy se objeví maminka a s něčím sladkým v ruce a se slovy - „ty můj broučku, tak jak to bylo dnes těžké?“ a „tu máš“. Hotovo.
Několik odkazů, které s tématem velmi souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-vsechno-dat-detem-18317Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-vsechno-detem-nedat-18445právě
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-k-cemu-maji-byt-deti-vedeny-18446
