Článek
Možná první půlka nadpisu není úplně přesný, nicméně přibližně tak stav vypadá a procesy takový dojem vyvolávají. Maně si obyčejný člověk říká - co přijde jako další propadák a hrůza? Měli bychom se jako obyvatelé bát, co vše na nás ještě spadne? Co stát vymyslí a připraví? Jakému martýriu budeme vystaveni? Zejména pokud by platilo cosi jako matematická řada nikoli nepodobná efektu sněhové koule. Mám na mysli, jak každá další digitalizační akce působí silnějším negativním dojmem. A „spolehlivými“ výsledky. Jako kdyby organizátorům, tvůrců a realizátorům ve slovníku, a hlavně v mysli chybělo slovo - poučení.
Nemám všechny podklady, ale stačí vzpomenout na registr řidičských průkazů a jeho kolaps. Následuje E občanka a potíže po spuštění a ke všemu nepříjemné zjištění po půl roce, že osobní data odcházejí do zahraničí. Máme GDPR a jsme za drobné prohřešky denně peskováni a popotahováni a pak se ukáže tak velký průšvih? Nebo je snad vše v pořádku? Napadá mě, že se osobní data zhlédla v daních, a hlavně v ziscích, které opouštějí naši zemi díky „péči“ nadnárodních koncernů, tj. matek. A nic se stále neděje.
Pak nadešla kapitola s přijímacími zkouškami na SŠ. Předpokládám, že propady jsou ještě v čerstvé paměti. Tady se sluší dodat, že šlo o spíše soukromou, a tak trochu pirátskou akci, která byla lepena na koleně a jež po klopýtání dorazila úspěšně - byť se zpožděním - do cíle. Zdaru dosáhla možná proto, že nebyla řízena státem? Jeví se, že jakmile se stát stará, nejsme na dobré cestě. Je pro strach uděláno. Pro srovnání bychom se mohli podívat na zřetelný posun k lepšímu na pražském letišti. Mnoho lidí lamentovalo a úpělo, když se dostali do menších a spíše do větších potíží se zavazadly. Po pár dnech a příslušných zásazích je situace docela jiná, zásadně lepší. Proč by ne, vždyť stát tam nic neorganizuje…
Když jsem nedávno napsal pár řádků, co prožívá příslušný úředník / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-sonda-do-duse-stavebniho-urednika-1-cervenec-71701/, vůbec mě nenapadlo, že vše bude ještě horší, než jsem tehdy zjistil a představoval si. Vlastně bych se měl pokárat za naivitu, kdy jsem věřil, že dojde k brzké nápravě. Jak bylo ostatně z nejvyšších ministerských míst průběžně slibováno. Ale kde zůstalo plnění slibů? Jak se shodují zaiteresovaní jedinci a firmy a organizace, došlo pouze na drobné krůčky. Celkově se situace stala o hodně tíživější a komplikovanější. V čem?
Především s ohledem na nově podané žádosti a několikeré nemožnosti od trampot s připojením přes navázání na dříve takřka bez chyb fungující databáze až po další prvky a procesy, které umějí lépe a přesněji vyjmenovat žadatelé a hlavně architekti. Stačí jim chvíli naslouchat a člověk se dozví, o jak velký průšvih se jedná. Zaznívají odhady, že stav se bude napravovat řadu měsíců, pokud se vůbec podaří ho zlepšit. Nikdo není schopen odpovědět, zda a jak proběhne kolaudace objektů, kam mají na počátku letošního září vstoupit žáci a studenti. Snažím se vidět věci kladně. Takže můj návrh na řešení zapeklitého stavu zní - mohlo by vládnout příjemné zářijové počasí a výuka by mohla probíhat někde venku. Stejně po ní leckdo volá, tak se alespoň otevírá vhodný prostor pro širší vyzkoušení. Ačkoli se odehrává jaksi nuceně. Ale kdo se za pár let bude ptát? Paměť je milosrdná.
