Článek
Možná se mezi prvními objeví myšlenka - tak už došlo i na psa! Nejen děti. Pak se nám vyjádření trochu rozleží v hlavě a mj. nás napadne, že se tak vlastně děje dlouhou dobu a nejedná se o novinku. Dnes jsou podmínky pro psy v rekreačních zařízeních velmi vstřícné, a tak si je jejich majitelé a majitelky mohou brát s sebou. Pochopitelně za nikoli malý poplatek. Jenže když kráčí o člena rodiny, tak moc na peníze koukat nebudeme, že? Zlepšení podmínek pro psy na dovolených lidí má za cíl připomenout, že dříve nebylo tak lehce. Obě strany, tj. lidská i psí, byly na nějaký čas nuceně odloučeny. Pes se sám o sebe - na rozdíl od kočky - zpravidla nepostará, a tak bývá někomu svěřen. Obvykle blízké osobě. U části rodin se zmíněný proces odehrával poměrně často, a tak se dnešnímu nadpisu nebudeme divit.
Abych uvedl čtoucí více do tématu, doplním poznámku jisté starší paní. Když ji zkrátím, zní asi následovně - „dnešní mladí jsou do života naprosto nepřipraveni, jak pořád koukají na displeje, nevědí si rady se sebou a s tím, co se kolem nich vyskytuje, proto by si měli koupit psa, aby přišli na jiné myšlenky, naučili se o někoho starat a aspoň trochu se posunuli se svou osobní odpovědností a tím se trochu vzpamatovali“. Její slovní plod byl v reálu o dost delší a žel byl prokládán ne zrovna hezkými slovními obraty. Proto jsem jako vhodnější viděl využití zkratky a jeho převod do slušné mluvy.
Pokročíme dále. Předkládá se příběh dvou mladých jedinců, kteří spolu před nějakým časem začali chodit. Postupně se vymanili z milostného poblouznění a vlivem věku dospěli k názoru, že nelze žít jako dříve. Mj. by se měli začít více o sebe starat a dosáhnout na vyšší úroveň nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti. S jistou hořkostí zjistili, že jejich pozice je úplně jiná, než očekávali a plánovali a než si ji před asi deseti roky jako přemoudřelí dospívající představovali. Tehdy zrovna dleli v době povinné školní docházky, kterou již skoro ukončili. Mezi jejich zásadní myšlenky patřilo, jak patří mezi nejchytřejší na světě a jak ostatní kolem nich jsou nepředstavitelně a neomluvitelně hloupí. Nejvíce rodiče. Jak se jen mohli tak propadnout, ač mají SŠ a někteří VŠ? Jak mohou nevidět zcela evidentní věci! Děs a hrůza! Proces se jim poněkud natáhl na dobu jejich SŠ. Teprve v závěru studia se začali trochu vzpamatovávat, myslí se z pohledu dospělých osob. Poté přišlo několik zklamání, nejen v oblasti mezilidských vztahů. Narazili na několik nepříjemných událostí, které by bylo možné označit za nečekané a ne zrovna bezpečné zatáčky. Mezi největší komplikace se zařadilo, že zjistili, jak jim společný život ve dvou moc nejde. Asi se rozejdou. Ale co bude se psem? Oba ho mají rádi. Možná více než přítomného člověka…
Zde bych se rád vrátil k již výše zmíněné a docela rozumné paní. Jak zněla její rada? Prostě - když chtějí upřednostňovat sebe a svoje záliby a pes nebo dítě jim překážejí, ať si nejdříve na několik let pořídí textilního medvěda. Pokud je chytnou na krátkou či na delší dobu cestovatelské choutky anebo volání po účasti na tzv. zábavných podnicích typu technoparty či tzv. nevázaný výlet se skupinou sobě rovných za hranice všedních dnů, zůstane obří plyšák bez rizika doma. Nikdo a nic je nebude brzdit a omezovat a oni se po prohýřených dnech a nocích mohou v klidu vrátit. Pokud se tam kdesi nestalo něco negativního. Medvěd jistě bude na místě, kdo ho nechali. Jestliže nepropukl požár, nebude nijak poznamenán. Avšak ani neprojeví radost nad shledáním. Opět je potřebné si vybrat a zvolit…
Pes ve střídavé péči je řešením, pokud by její výrok neslyšeli a/nebo nečetli a tzv. textilní etapu přeskočili. Nyní se čtenáři a čtenářky mohou zamyslet, jaké mají oni sami poznatky a zkušenosti. Jak si budou počínat? A co by poradili svým vyrůstajícím dětem? Nebo je nechají jít jejich cestou? Poučili by se? Jakou formou? Ať si samy v životě poradí?
