Článek
Dnešní úvaha a souhrn poznání z praxe navazuje na předchozí článek / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdyz-rodice-skole-dopredu-nereknou-87168/.
Zkušenost s předáním vozidla do servisu je o dost snadnější než u stejného procesu s dítětem do školy. Kdyby řidič nesdělil plnou pravdu a ne/úmyslně cosi zatajoval, má pracovník v ruce platný a poměrně spolehlivý nástroj - diagnostiku na příslušný typ vozu.
Školní praxe jasně ukazuje, že pokud je paní učitelka dopředu informována, může se lépe připravit. Jenže ani sama příprava nemusí znamenat spolehlivé a vždy úspěšné řešení, byť se snaží o kroky teoreticky a rovněž prakticky. Mám-li předložit konkrétní příklad, pak jde o osobu, která má mnoho poznatků. Dávno ji nikdo nemusí přesvědčovat, že je žádoucí u dětí respektovat jejich individuální rysy a procesy, myslet na emocionální a sociální stránku jejich pobytu ve škole atd. Proto se snaží získat co nejvíce podkladů. Kupříkladu se vyptává dětí, jak H. reagoval/a v různých uspořádáních. Vše si dává dohromady a postupně - žel právě bez pomoci rodičů - zjišťuje základní reakce a míru citlivosti dítěte. Jestliže něco vyčte z moudrých knih, ví, že ještě není vyhráno. Proto nespoléhá na automatický vývoj. Je si vědoma, že dítě vždy nějakým a leckdy spíše nejasným způsobem reaguje na směs osobních a rodinných potíží, nezřídka vidíme dopady pracovních starostí a záležitostí na straně rodičů. Třeba když trpí pod vedením, jsou rozčarováni z praktik a nekalot kolegů a kolegyň a poté si svá napětí občas odreagovávají na vlastních dětech atd. Dost smutné případy. Nikdo se jimi nechlubí. Především ne ve škole. Ale samy děti leccos prozradí.
Občas se mezi souhrn komplikací dostává postup rodičů, kteří nemají ochotu a leckdy ani schopnost se na sebe a svého potomka podívat reálně. Mezi důležité a silně působící prvky patří, že rodiče vidí děti moc kladně a nevidí chybu u sebe, vždy je viníkem někdo či něco v okolí. Návazně shánějí různé známé, aby jim „nějak pomohli“. V části případů jde o známé známých, kteří by jim měli „nějak pomoci“, aniž je vždy přímo specifikován důvod potíží. Kdo by se / rád! / přiznával, že jeho potomek je nevychovaný spratek? Okolí přece způsobuje potíže! Oni za nic nemůžou! Vše udělali, jak se má. Po dotazu ovšem správný postup neznají.
Žel často je cílem, aby nějak vykličkovali, škole dali najevo, že „podnikli patřičné kroky“ a také aby se ukázalo, že „pravda je na jejich straně“. Jistě bychom neměli podceňovat motiv, aby sami před sebou a hlavně před jinými, tj. sousedy, příbuznými a rodiči spolužáků jejich syna či dcery nevypadali špatně. Nezávislému pozorovateli je jasné, že kráčí o špatně zvolenou cestu. Ovšem působení psychologických mechanismů a zákonů poněkud „posouvá“ náhledy přímých aktérů a aktérek, neboť jsou v dění osobně zainteresováni. Nemluvě o dopadech na psychiku a zejména na charakter dítěte. Část rodičů učí své děti se vymlouvat, manipulovat, klamat, lhát atd. Jen aby se zachoval pozitivní obraz na veřejnosti!
Jak vypadá lepší a věcně správné řešení? Místo známých nalézt nestranného odborníka, který nebude na dítě pohlížet zaujatě. Pokud je „známý“, ať chce či nikoli, existují určité vztahy, které hrají nějakou roli a mají vliv. Jak se dá dozvědět od moudrých osob, je zapotřebí pečlivě poslouchat, jaká je zakázka. Chce rodič slyšet, že jeho dítě je nadmíru šikovné a problém vězí v ostatních? Nebo opravdu žádá o zjištění skutečného stavu? Podobně bychom se mohli a především měli dívat na oblast - ne/medikace. Mám na mysli, aby příslušný specialista provedl diagnostiku podle schválených postupů a rozhodl, jestli se léky pro daný případ hodí nebo ne. Případně o jak dlouhé období podávání by se mělo jednat. Pozor - část učitelů bývá překvapena, když zjistí, že rodiče léky žádají, aby „měli doma klid“, někdy zazní - „těžko to s ním doma vydržíme, člověk přijde zničený z práce a ještě ho poslouchat a vidět to jeho chování, musí se přece nějak uklidnit“ apod. Sami leccos svým předchozím liknavým přístupem způsobili a nyní se jim nechce sklízet, co zaseli. Snad ani není nutné cokoli dodávat.
