Článek
Přijímací zkoušky na SŠ jsou dnes pro drtivou většinu žáků a žákyň devátých tříd minulostí. Sláva. Vyřešeno. Vzhůru do nové etapy. Přesto ve veřejném prostoru a zajisté také doma a na školách vzbuzují zvýšenou pozornost a po zásluze emoce. Zákonitě se leckomu do hlavy a na jazyk dere poslední slovo dnešního nadpisu. Nebo spíše opak? Zkusme se na něj podívat více zblízka.
Předmětem kritiky se stala především situace v hlavním městě. Při znalosti faktů se základní konstatování zdá jasné. Odpovědní funkcionáři a politici nezajistili dostatečný počet míst, ač se více než deset roků dopředu vědělo, že přijdou silnější populační ročníky. Vzhledem k přetlaku mladých zájemců a zájemkyň o studium na SŠ došlo k situaci, kdy ani vysoký počet bodů, tj. nad 80, nestačil, aby dítě bylo přijato. Leckdo je přesvědčen, že se nepodařilo dosáhnout na odpovídající spravedlivosti. Kupříkladu jsem slyšel o případech, kde v jiných krajích stačilo na přijetí získat pouhých 47 bodů. Jde o dost velký rozdíl. Možná ho lze označit jako - do očí bijící. A jistě dráždící a pobuřující.
Zákonitě se ozvou kritici, zejména z řad rodičů, jejichž děti nebyly přijaty. Jedním směrem stížností je nedostatek míst. Druhým je nespokojenost s politiky a jejich ne/konáním. Jenže oni se zaměřují pouze na jedno volební období. Co se nachází dále, jde jaksi mimo ně. Jako třetí se ukazuje povzdech, že „bydlí na špatné adrese“. Tady je záhodno se zastavit. Praha a její okolí nesporně poskytuje mnohem lepší studijní a posléze pracovní příležitosti než jakékoli jiné teritorium v Čechách a na Moravě. Mluví se o výstavbě nových SŠ, rozšiřování kapacit stávajících, ve hře je velký kampus…
Nabízím mnohem levnější řešení - v klidu se zamyslet a pozměnit pohled a přístup. Co kdybychom si jako konkrétní příklad zvolili sportovní analogii. Jestliže rodiče přihlásí svoje dítě do fotbalového celku na zapadlé vesnici, co asi tak mohou očekávat? A co jestli se stane součástí týmu ve velkém městě? No - s vysokou pravděpodobností by měl počítat, že nebude snadné se prosadit, tj. bude tam vyšší konkurence. Dnes není problém přepravovat svoje potomky na skoro jakékoli vzdálenosti, a tak se před rodiči vynořuje logické dilema. Jestliže chci, aby moje dítě vyniklo mezi ostatními, nechám ho umístit do vesnické skupiny. Mám-li v plánu, aby bylo fakt dobré a ještě lepší, dám ho někam, kde panují vyšší požadavky. Pak riskuji dvě věci. Jednak se tam nemusí dostat. A jednak sotva bude patřit mezi premianty. Tečka. Stejně tak se děje ve studiu. Co a kdo brání matkám a otcům přihlásit svoje dítě jinam než do hlavního města? Nikdo. Leckde mu bude stačit 55, 61, 69 či 74 bodů. Jak snadné řešení, že? Stačí rozumně uvažovat a vzdát se svého snu, že moje dítě musí studovat v Praze. Ještě nejsme zcela na konci.
Součástí zamyšlení jsou následující otázky. Chce dítě na SŠ nastoupit proto, že ho daný obor opravdu zajímá? Neuniká pouze před reálnou možností / muset / jít na učební obor a někdy později pracovat rukama? Jdou tam kamarádi? Bude se obrázek a název školy hezky vyjímat na sociálních sítích? Pochlubí se s ním rodiče na pracovišti? Plní se sen, vize a plán rodičů? V žádném případě nepodceňujme psychologické pozadí. Mívá silný vliv. Ač občas neodhaleno.
Část dětí se nedostala, a tak na ně čeká ještě druhé a možná i třetí kolo. Řada z nich možná nakonec najde místo mimo největší město ČR. A s odstupem se zjistí klady. Kupříkladu nižší náklady na studium a spol, menší riziko nebezpečného chování jiných osob, méně trestné činnosti, omezenější přístup k návykovým látkám, lepší kontrola rodičů nad dětmi atd. Mezi příznivá zjištění se může dostat, že vysvědčení bude vypadat lépe než v pražské konkurenci. Jinou otázkou je, nakolik bude absolvent/ka uplatnitelný/á na trhu práce. Jinak by se dalo napsat a ptát se - jaká je a bude jejich konkurenceschopnost? Nezapomeňme na známou a platnou životní tezi - „vše špatné je na něco dobré“. A ještě bych dodal jednu její „kolegyni“ - „nechval dne před večerem“.
