Článek
Dnes několika poznámkami navážu na nedávno publikovaný názor - Na co se těší a netěší učitelky po povodni / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-na-co-se-tesi-a-netesi-ucitelky-po-povodni-87477/.
Kam se posuneme, poměrně jasně naznačuje dnešní nadpis. Zaplavení vodou se netýká pouze škol. Do úvahy připadá hned několik druhů situací. Kupříkladu že škola bude v pořádku, ale vyplavená rodina bude mít potíže děti do školy vůbec vyslat, případně řádně připravené a vybavené. Podívejme se na opačnou konstelaci, kdy školní budova dostala nevítaný zásah, ale rodinám se vyhnul. Leckde se objeví myšlenka, že nebude úplně správné stát stranou.
Jak by se škola mohla a měla stavět k případné pomoci ze strany rodičů? Může mít ruční, morální i peněžní podporu. Kdybych je měl aspoň trochu přiblížit, půjde o přímou osobní pomoc při likvidaci škod. Druhý typ znamená, že škole vyjádří podporu, třeba nějakým vhodným elektronickým způsobem nebo veřejným prohlášením. Nakolik bude v souladu s jejich skutečnými názory, je jinou záležitostí a bylo by zajímavé sledovat, co vše se tady objeví. Leckoho by mohlo překvapit, jak kladně se vyjádří někdo, kdo na škole prve moc kladných momentů neviděl. Ba dokonce na některé její osoby útočil. Finanční aspekt je jasný. Buď přispějí jistou částkou a/nebo zakoupí potřebné prostředky, které budou využity při uklízení. Nebo by se mohli podílet na zajištění jídla a pití pro uklízející jedince, případně by jim pohlídali jejich děti atd. Záleží, o jak velké sídlo se jedná, jak se lidi znají, jaká je ne-pospolitost občanů a jaké jsou celkové postoje rodičů ke škole a k procesům, které v ní probíhají.
Nezapomínejme na působení psychologických mechanismů a zákonů. Proto je vhodné položit následující otázky. Pomohli by matky a otcové proto, aby si je škola „zapamatovala“ a později se dostavil „vliv“ na pohled na jejich potomka? Hraje se o podobu budoucího vysvědčení? Nebo by jejich podpora byla tzv. čistá a nezištná? Mnohé z předchozích časů by napovědělo, ale jak známe lidi a jejich chování, vše nemusí mít přísnou logiku, jak ji známe v přírodě.
Ještě něco mě napadá. Je dobrým nápadem, aby do postižené školy přišly pomoci samy děti? Jak by se na můj námět tvářili rodiče? Měly by děti přiložit ruku k dílu? Škola je přece tak trochu i jejich, že? Nebo by neměly spoušť vidět, aby se jim v hlavách nevytvořily negativní obrazy? Možná by se některé z nich mohlo dostat do šoku. Nebo naopak propadne pozitivním pocitům? Mají snad radost, že se týden a někde i o něco déle nebude učit? V jakém duchu se o poškození školského zařízení doma diskutuje? Jak matky a otcové vidí stav?
Uvažujme, že se žáci a žákyně přece jen dostaví. Zajisté hrozí riziko, že se někdo ušpiní, klopýtne, někam spadne, zraní se, odře a vlivem infekce se u něj cosi rozvine. Kdyby k pomoci přece jen došlo, musely by být naplněny běžné postupy, tj. děti poučit a vše řádně zapsat? Možná ani není kam a čím, neboť je skoro vše promáčené. Nebo vodou odneseno. Jak by se po právní stránce řešilo, pokud by dítě po blátě uklouzlo, zlomilo si ruku atd.? A jistěže musí být dodržena zásada dobrovolnosti. Nebo nemusí? Vždyť bez povodní jde o čas, kdy děti měly sedět v lavicích a učit se! Řekl bych, že sám úklid a společná činnost by je lecčemu naučily. Minimálně by se posunuly v klíčových kompetencích jako spolupráce a komunikace.
Něco inspirativního na závěr. Pozor - máme k dispozici ještě jeden konkrétní příklad. Kdo jím je? Obec Česká Ves na Jesenicku, jedna z nejvíce postižených obcí povodněmi v Olomouckém kraji. Jako jiné se jen pomalu vzpamatovává z devastujících povodní. Je logické, že místní obyvatelé se snaží co nejdříve odklidit škody, které velká voda před pár dny způsobila. Osobně jsem ji nenavštívil, ale viděl jsem na TV obrazovce děti, jak ke škole přišly, aby se podívaly na rozsah škod. A část se jich bez řečí zapojila do úklidových prací. Měly na sobě trika, bundy, gumovky a rukavice. Tváře nebyly vyloženě zklamané. Zřejmě na nich neleží tíže zajišťování nápravy procesu a osobní odpovědnosti. A jak vypadá proces jinde?
