Článek
Možná by na počátku mohla zaznít otázka, zda k sobě obojí patří. Jistě se přihlásí někdo, kdo by v plném rozsahu souhlasil. Musí se přece pochlubit, dokonce ve více položkách. Jednak kam jede a proč. Jednak, že již dosáhl cíle a o jak báječnou destinaci kráčí. V neposlední řadě platí, že by ostatní měli vědět, jak se na místě má. Vše se zdá jasné. Ale opravdu?
Do diskuse si dovolím přispět následujícími dotazy. Osobně se mi zdají důležité. Jak procesy probíhaly před sto roky? Jaké obrázky bychom spatřili před padesáti léty? A na co natrefíme, pokud z dneška odečteme pouhých 20 roků? Jedná se o dobu, která ještě přece není tak moc vzdálena, ne? Jenže z určitého úhlu pohledu se však žel jedná o „prehistorii“. Navíc si sem přidejme relativně známou tezi mladých osob, že internet je zde odjakživa. Vůbec nemají představu, že by před jejich příchodem na svět mohlo něco být zásadně jinak. Jak jsem sám měl možnost vyslechnout, síť sítí je tu opravdu od pradávna. Nějak jim chybí poznatek, že po dlouhé generace se lidé museli obejít bez elektrického proudu a bez dalších pomůcek a podpor. Jinak by se dalo napsat, že žili ve zcela jiném životním prostředí. Nepochybně silně prověřovalo jejich inteligenci a další schopnosti a prvky. Poněvadž se lidé nevzdávali - nebo ne aspoň všichni -, tak jsme se jako celek dostali na dnešní úroveň. Mj. bychom proto nad svými předky neměli ohrnovat nos a myslet si, jak byli hloupí. Jednalo by se o velký omyl. Jako konkrétní příklad bychom si mohli vybrat, zda by si někdo ze současných stavitelů troufl na stavbu velkého chrámu. Spíše nikoli. Zároveň si uvědomme, jaké nástroje a možnosti měli ve středověku a že většinou doposud nebylo nutné na zmíněných velikánech nic opravovat! Stačí porovnat s dálnicí a s moderními rodinnými domky!
Zmínka o dálnici nebyla vybrána náhodou. Po ní se mnoho lidí vydává právě na dovolenou. Jak se na sociální síti vyjímá příspěvek, že si svištíme směrem na jih a zatím nám nic nebrání v rozletu. V rychlosti se fotografujeme u významné památky či na kultovním místě, aby náš profil vypadal hezky a přesvědčivě. Jinak by člověk nebyl dost in. Odvrácenou stránkou našeho počínání se může stát, že bytový zloděj je dobře informován, kde se nacházíme a že je u nás doma „bezpečno“. Pro něj!
Proč vlastně dnešní zamyšlení vzniklo? Zaslechl jsem nedávno zajímavý názor, že kdo na sociální síti nenapíše a nevyfotografuje, že se chystá na dovolenou a absolvoval ji, jako kdyby na ní nikdy ani nebyl. Znovu zde máme poněkud znepokojivé otázky. Zdá se vám daný postup v pořádku? Neocitáme se náhodou pod příliš silným tlakem moderních informačních a komunikačních technologií? Máme je pod kontrolou? Opravdu nám ještě pomáhají? Chceme se tak vystavovat? Jinde si až úzkostlivě hlídáme oblast GDPR. A dalo by se pokračovat.
Kdo by se kriticky zamyslel, odhalí jinou a dostatečně zajímavou souvislost. Jejím obsahem a smyslem je, že si svoji dovolenou zkvalitníme ve smyslu, že sociální sítě během pobytu mimo domov vůbec nebudeme používat. Opět se nám ukazuje pro leckoho známá dvojí poloha. Je ochoten? Je schopen? A samozřejmě jejich opaky. Pro někoho nesporně půjde o nesplnitelný úkol. Možná se mu neschopnost stane důvodem k přemýšlení. Prožije si svoje abstinenční příznaky, není mu dobře, ale za pár desítek hodin zjistí, že je blíže k blízkým osobám, s nimiž běžně právě blízko skoro vůbec není. Jak žijeme?
Po příchodu ze zaměstnání a ze školy si lidé, tj. rodiče a děti řeknou pár slov a každý se zavře do svého pokoje. A hledí na displej. V lepším případě se večer sejdou u TV obrazovky a pasivně a mlčky sledují nabídnutý program. A nikdo nic neříká. Pokud ovšem nedojde k dohadům o něčem, což leckdy vyústí v hádku. Za celý den jsme v sobě nashromáždili dost… Stačí drobné popíchnutí, zdánlivě nevinná poznámka a konflikt vyskočí ven. Též o něm jsme schopni napsat zprávu do éteru. Možná aby nás kdosi politoval. Ale nepůjde jen o jakousi formální podporu? Zkusme si ujasnit, co vlastně ne/chceme a jak a kam naše kroky ne/vedou. Nepůjde o příjemné počínání, ale tím více naroste jeho prospěšnost, ať již uvažujeme v osobních, rodinných a/nebo pracovních spojitostech.
Uvažujme, že se od sociálních sítí spíše neodkloníme, protože nesvedeme zde sehrát vítězný zápas. Z hlediska osobních a rodinných hledisek bezpečnosti se zde proto objevuje jedno docela rozumné doporučení - co kdybychom projevili dostatečnou trpělivost a zprávy o své cestě, o pobytu a o dosažených úspěších zveřejníme až po návratu? Pochopitelně se dává na zvážení, jestli informaci vůbec podáme. Jde snad o nějakou naši povinnost? Určitě nikoli. Kdo a co nás nutí, abychom tak činili? Že tak postupují jiní, přece vůbec není dost silný argumentem, abychom konali i my. Kromě oblastí jako zásady slušného chování. Jinak bychom si měli velmi cenit své samostatnosti, autonomie, nezávislosti a originality. Říkají nám uvedené pojmy aspoň něco? Nebo se poženeme trochu jako stádečko? Právě na dovolenou a s patřičnou bohatostí na sociální sítích? Opravdu jsme tak závislí na pochlubení se a na uznání ze strany ostatních? Nevystačíme si sami se svým vědomím a pocity? Každý má možnost a prostor pro přemýšlení. Ano, pokud si jeho význam uvědomí a vytvoří si ho.
