Článek
Jak jsme si povšimli, čerstvě začal nový školní rok. Pro někoho jde o vítanou změnu. Kupříkladu pro paní učitelku, která se už doma skoro nudí a moc se těší na svoje žáčky. Pro nemalou část rodičů, kteří se již rádi svých potomků zbaví. Nemyslí se docela, i když z médií víme, že k zabití dítěte občas dojde. Ale přece jenom byly prázdniny už moc dlouhé a trávení času se synem nebo s dcerou leckdy vyhlíželo jako trápení. Nezřídka oboustranné. Občas se sem zařazují také babičky a dědečkové. Rádi se na vnoučata podívají, ale když je něčeho příliš, je toho moc. Proč by vlastně děti jejich dětí u nich měli trávit více než čtyři týdny? Nestačilo by o dost méně? Ano, nic se nemá přehánět.
Pojďme na vzniklou událost. Vnoučata se u nich naposledy ukázala před necelým týdnem. Jak se snad vždy stává, babičky a dědečkové si neodpustili poznámku, že konec letního volna je tady. A prý jestli se děti těší do školy. Tady bych se vnoučat rád zastal. Prarodiče nejsou příliš vynalézaví v dotazech. Stereotypně se vyptávají na školu, na učení, co měli na oběd a jak se jim tam líbí. Jako kdyby se automaticky předpokládalo, že se ve škole musejí mít všechny děti dobře, jsou z ní potěšeny, radostné a dokonce nadšené.
Před pár hodinami došlo v jisté domácnosti k zajímavému sporu. Někdo by si mohl myslet, že se jedná o málo významnou záležitost. Dnešní nadpis nás již částečně orientuje. S ohledem na vzdálenost pobytu od sebe se již neplánovalo přímé setkání. Proto se bude psát. Jak by mělo vypadat přání vnoučatům k zahájení dalšího dílu doby povinné školní docházky? První návrh textu zněl - „přejeme vám, aby se vám ve škole moc líbilo“. Dědečkovi se moc nepozdával. Myslím, že dost správně poukázal na fakt, že dětem se tam nemusí líbit. Zejména ne hned po tolika týdnech volna. Vždyť jde pro ně o dost velkou změnu. Další verze aktivní babičky nesla podobu - „přejeme vám úspěšný nový školní rok“. Možná jde o lepší a přijatelnější verzi. Leč co když se tu dětem podsouvá, že musejí být úspěšné. Vystavujeme je zátěži a stresu? Jak se můžeme dozvědět od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí, ne každé dítě touží po / velmi / dobrých známkách. Důvod je docela prostý. Zákonitě se na něj zvyšují požadavky. Jak sami víme, žít s rostoucí osobní odpovědností není příjemné a málokdo zmíněný stav aktivně vyhledává. Chce se na vnoučata tlačit? Nemá náhodou škola ještě jiné přínosy, než že se v ní učí?
Začalo se schylovat k rozladění a konfliktu. Dědeček byl konfrontován s klasickou větou - „když jsi tak chytrý, tak to vymysli sám“. Ano, zamítnutý autor - zde autorka - přestala kladným způsobem zvládat situaci a nedokázala se úplně a už vůbec ne efektivně vyrovnat s emocemi. Starší muž se chytil příležitosti a navrhl - „přejeme vám klidný začátek nového školního roku“. Zdá se vám formulace špatná? Mně nikoli. Již výše jsem připomenul, že končí letní období a na děti čeká velká změna. Často bývá spojena se zátěží a stresem. Podle mého názoru je přání dobré a může být přijato kladně. Nebo by se do něj mohlo včlenit něco konkrétního a osobního, co vyplývá ze znalosti vnoučat. Třeba že se jistě rádi setkají s kamarády a aby si vybojovaly nejlepší místo ve třídě, kde chtějí sedět. Místo obecné formulace tu máme něco, co by děti mohly ocenit - ano, opravdu na mě myslí! Čtenářská obec se může dohadovat, která verze nakonec zvítězila a byla odeslána elektronickou cestou.
Někdo by dnešní úvahy odmítl tvrzením, že se zbytečně vrtá do něčeho, co není důležité. Klidně by mohl mít pravdu. Ale jako v řadě jiných situací půjde o úhel pohledu. Kdo má právo na jediný? A správný? Máme ustupovat moudrým a uzurpátorům? A co byste na dálku popřáli svým dětem a vnoučatům vy, pokud byste se jejich nástupu do školy nemohli zúčastnit?
