Článek
Pro leckoho půjde o obtížně stravitelnou představu. Ba skoro o nemožnou. Učitelka by přece měla vystupovat jako vzor pro děti, které učí. Leckteré by se v ní měly shlížet a snažit se být tak dobré jako ona. Měla by mít jisté žádoucí ctnosti a též jít příkladem v osobních vlastnostech jako pracovitost, důslednost, trpělivost, vytrvalost, snaživost, cílevědomost, systematičnost a zejména odpovědnost. Pro jistotu doplním, že výčet není úplný. Určitě je záhodno sem zařadit prvky jako vstřícnost, vlídnost a laskavost a jim blízké.
Nicméně platnost nadpisu se může ukázat jako možná a též jako opravdová. Ne vždy bude mít jako slečna a žena patent na bezchybný výběr správného partnera. Jak víme, leccos se v životě stává, a tak se dá uklouznout, stát se spolupachatelkou a dostat se do vězení. Zpravidla neznáme člověka, s nímž se rozhodneme žít na dlouhá léta. Rozhodně ne důkladně. Jenže kdo by si nechal poradit? Rozumná nabádání rodičů, kolegů, známých a přátel bere jako kritiku a spíše osobní útok. Či jako důkaz že mu někdo nepřeje jeho či její štěstí. Protože naše komunikace bývá většinou povrchní a nedokonalá, nedobereme se věcně správných závěrů a následně dochází k rozličným porušením v oblasti mezilidských vztahů. Náprava není snadná. Podobně jako ve věznici. Kam na čas přibyla i paní učitelka.
Nedaleko odtud se nachází varianta, kdy si žena sice vybrala správně, ale manžela či partnera po nějaké době zlákaly určité možnosti. Neodolal jim a ocitl se příliš blízko nebezpečné hranici. Pohyb kolem ní mu jaksi zachutnal. Jak nám napovídá osvědčená životní moudrost - „příležitost dělá zloděje“ A potvrdí její kamarádka - „s jídlem roste chuť“. Proto se v duchu působení psychologických zákonitostí ocitl až tam, kde by být neměl. Jeho nereprezentativní počínání bylo odhaleno, kvalifikováno jako trestná činnost a on se nuceně dostal do nápravného zařízení. Naštěstí na něj jeho žena nezanevřela a chodí ho občas navštěvovat. Máme tak před sebou opět platnost nadpisu.
Jistě se může stát, že „klopýtne“ též sama a „nikoho nepotřebuje“. Možná znáte učitelky, které jezdí rychle autem. Kdyby se měly přiznat, na pár udělených pokut bychom narazili. Horší variantou dění bude, když se při rychlé nebo jakékoli jiné jízdě stane nešťastná událost. Kdo by měl a prožíval radost? Někoho zranit a přispívat na jeho léčení nepatří mezi příjemné procesy a zážitky. Nemluvě o požití alkoholu a následném odsouzení na několik let za způsobení vážnější zdravotní újmy, o podílu na omezení práceschopnosti, o dlouhodobých dopadech atd.
Před závěrem se podíváme na systém řízení a vedení na škole. V období po velkých společenských, politických a hospodářských změnách, které byly v naší zemi zahájeny před více než třiceti lety, se již tolik nedbá na jednotnost přístupů. Je dán základní rámec. Proto se stane, že některá škola bude vnímána jako přísnější, zatímco jinou budou děti a rodiče považovat za „měkčí“, přívětivější. Co platí pro děti, nemusí být stejné pro dospělé osoby. Podobně jako na jiných pracovištích si můžeme rovněž ve škole představit, jak se utahují šrouby. Postupně se přitvrzuje a není divu, že pocity u části učitelů a učitelek se mohou přibližovat prvkům jako svazování, kontrolování, omezování, nesvoboda apod. Leckdo by se ve škole mohl cítit jako ve vězení, ne? Zároveň mysleme na individuální rozdíly a zvláštnosti, jejichž prostřednictvím lidé odlišně posuzují sebe a dění okolo.