Článek
Jak asi všichni vědí, v pondělí před pár desítkami hodin proběhla stávka. Očekával se jeden z největších protestů po listopadových událostech r. 1989. Dojmy a pojmy a podklady různých osob se úplně neshodují, ale prý se nesešlo tolik lidí, jak se „plánovalo“. Já se početní složkou ani nechci zabývat. Tvoří pouze jednu část výpovědi o skutečnosti. Podobně jako místo konání, hlučnost, obsah transparentů, vystoupení řečníků ad.
I kdyby se našlo protestujících a stávkujících hodně, je otázkou, zda by se jim podařilo vytvořit - pro někoho žádoucí - mimořádné podmínky. Do debaty by též bylo, do jaké míry a rozsahu protestů ještě jde o spravedlivou věc. Mám na mysli fakt, že někdo se chce především zviditelnit. A dále - je-li někdo brán jako rukojmí, aniž má na proces jakýkoli vliv, nekráčí o vhodné řešení. V dané souvislosti si vzpomínám na týden ztichlé české a moravské železnice před závěrem minulého tisíciletí. Tehdy jsem dlel poblíž starého pravého železného mostu. Musím napsat, že na řadu dní vzniklo nebývalé a nezvyklé ticho. Cosi ke koloritu chybělo. Tisícovkám lidí se zkomplikoval život a stávkující dosáhli svého.
Vždy by se lidé měli zamýšlet, je-li jejich protestování perspektivní. Jinak řečeno - je šance, že by se něco mohlo změnit? Jestliže nejvyšší představitelé shlížejí poněkud bohorovně na bouřící se lid, neběží o příznivé znamení. Známe přece historii. Tak se dívali králové z ochozů svých hradů, političtí představitelé tak shlíželi a nadále hledí z tribun a vyvýšených míst. Skoro zásadně nechodí mezi dělný lid. Proč asi? Zda šlo v pondělí o další případ stejného druhu, je na každém, jak bude procesy vnímat.
V přemítání by mohly pomoci následující otázky. Týká se mě nějak hemžení na onom náměstí? Pokud ano - nakolik? Jaký je můj postoj? Zajímám se o veřejné dění? Hledám na politicích každou chybu? Mám v plánu je při něčem přichytit? Nebo s nimi naopak souhlasím? Dokonce jim fandím? Jsou mi jedinci na náměstí sympatičtí? Nebo je vnímám jen jako otravy, kteří nemají co dělat? Jdou vířit hladinu a dělat hluk, aby měli pocit, že mohou něco ovlivnit? Jde snad o nepřátele země a její vlády? Leccos z tzv. vysokých úst v minulých měsících zaznělo. Od věcných a nezávislých analytiků jsem se s odstupem času dozvěděl, že při použití pojmů jako dezoláti, flastenci, ruští švábové apod. udělali vládní představitelé dost hrubý přešlap. Prý by se dal interpretovat též jako plivnutí do tváře pracujícího člověka. Že bychom se tu oproti minulosti trochu posunuli? Jen nevím, o jaký směr jde. Dopředu? Dozadu? K lepšímu? K horšímu? Kdo si vzpomene na opakující se historickou zákonitost, jak úpadku předchází pýcha a před pádem se projevuje arogance moci?
Zanechám tzv. vyšší úvah a vrátím se k titulku. Krátce předložím dva konkrétní příklady. První paní uklízečka o stávce věděla, ale nezúčastnila se jí. Neměla v úmyslu se dostat do konstelace - uklízečka po odstávce své práce. Je ráda, když může průběžně uklízet, než když se práce příliš nahromadí. Ví o svém rajonu všechno, a tak má přehled, která místa vydrží třeba dva dny, kam se nemusí sáhnout. Jiná si naopak zaslouží péči až třikrát za den. Proto přišla. Nechtěla narušit svůj rytmus. Je pravou hospodářkou na svém místě. Navíc je přesvědčena, že na náměstí se nic nerozhodne. Dění v listopadových dnech r. 1989 považuje za výjimku. Vlastně už si nic nepamatuje. Byla dítětem. Vše zná pouze z doslechu. Zbývá dotaz, zda její podklady byly čerpány z důvěryhodných a spolehlivých zdrojů.
Na scénu nastupuje druhá paní uklízečka po stávce. Opravdu stávkovala, byť do hlavního města se na určené teritorium nedostavila. Obsah její činnosti v době stávkování ponecháme nepovšimnut. Co zjistila druhý den po stávce na svém úseku? Odpadkové koše přetékaly o něco více. Na chodbách stav nedoznal dramatických změn. Žádný úpadek. Když nahlédne dolů ze schodů, hned její vycvičený zrak vidí několik menších obalů. Jen si potvrdí, že žáci a žákyně po sobě neuklízejí. A pohotově ukazuje velký pytel, který hravě každý den naplní. Tolik obalů děti spotřebují, vlastně odloží mezi odpadky. Jestlipak vnímají ekologický aspekt svého každodenního počínání? Raději prý moc neuvažuje. Zejména když vidí barevné obaly jako jasné signály nezdravých a nevhodných poživatin pro nezletilé. Ale co by ona sama změnila? Mají se především starat rodiče, ne?
Do jiného uspořádání by se dostala po týdenním stávkování. Nechtěla přehánět ve smyslu, že by nešlo uklidit. Jistě ne. Ovšem rozdíl by vyvstal jako zřejmý a citelný. Její citlivost na ne/pořádek by ji okamžitě upozornila. Připomenu docela známý případ se stávkou popelářů a uklízečů ve velkém italském městě, tuším, že šlo o Neapol, kde se neuklízelo během části léta, tj. uprostřed turistické sezóny. Krátce shrnuto - horko, hromady odpadků, špína, zápach, hniloba, infekce, krysy…. Jistě si barvitý obrázek vytvoříte sami. Nevábné místo pro návštěvu! Přesto se pár turistů s fotoaparáty našlo. Hezké vysvědčení pro město…
Leckdo považuje uklízení za automatický proces. Neměli bychom. Stojí za ním zcela určití lidé se svými potřebami, touhami, přáními, cíli a rovněž se svou zvláštní skupinou osobních, rodinných a pracovních potíží. Rozhodně nejde o narušitele státu. Na stávku mají právo, poněvadž se něčeho obávají. Jedinci nahoře mají zraky a vnímání nastaveno / o dost / jinak. Možná by se mohli na chvilku zastavit na chodbě u obou typů uklízeček, aby se něco dozvěděli. Podobně jako já…
