Článek
Mám dojem, že se k němu schyluje. Možná pomalu. Jinde asi valem. Nebo už možná onen čas předělu nastal? Co se chce dělit? Nevím, jestli jsem jako jediný příjemce zpráv typu „museli jsme omezit výši dávek“, „od teď budeme prověřovat, z jaké části Ukrajiny osoby přicházejí“ /novinka z Dánska, jak o ní informovala česká média /, „bude třeba dokládat, jestli jim hrozilo skutečné nebezpečí“, „situace pro ukrajinské běžence se stane obtížnější z důvodu zahájení platnosti nového zákona“ atd. Snad si jich většina občanů povšimla. Co znamenají? Co mají přinést? Jak je máme správně „poslouchat a číst“?
V posledních týdnech a měsících, pokud vezmeme v potaz také loňský školní rok, neustále roste počet dětí, které sem dorazily z Ukrajiny, u nichž se projevují potíže. Leckdy nemalé. Není k dispozici podklad, který by věcně a početně vyhodnotil poměr mezi českými a ukrajinskými dětmi. Nicméně se situace jeví jednoznačně v neprospěch dětí z velké země. Jinak řečeno a napsáno - je s nimi více komplikací, naopak méně pracují, projevuje se u nich nechuť se učit, zejména český jazyk, který je přitom klíčem jednak k běžnému dorozumění v ČR a jednak k učení se v dalších předmětech. Pouze matematika z nich docela „vyvázne“, byť s mírně odřenýma ušima. Početní příklady na procvičení základních čtyř operací lze zvládnout i bez znalosti / jakéhokoli / jazyka.
Potkal jsem se s osobou, kterou dobře znám. Jak postupuje? Vysvětluje tzv. cizím dětem, přičemž chce, aby si výklad poslechly a dobře zapamatovaly i české - kdo chodí na zahrádku a pěstuje zeleninu a stará se o stromy a jejich plody, tak co je jeho cílem? Aby o úrodu přišel? Nikoli. Jestliže sem vložil čas, energii a sílu, zajisté chce mít konkrétní užitek. Poté se osoba snaží prostřednictvím konkrétních příkladů ukázat na postupy části dětí. Kdyby prý jejich chování převedl na zmíněnou / i svou / zahradu, připadal by si jako po nájezdu záškodníků. Ovoce sklepáno a poničeno, úroda mrkví, cibule, řepy a třeba cuket rozšlapána atd. Jaké pocity by měli drobní pěstitelé? Dětem odpověď chvíli trvá, ale nakonec ji ze sebe dostanou. Pak je nechá chvíli přemýšlet, aby v nich účinek slov a pocitů přetrval a aspoň trochu se zachoval.
Podstatou sdělení je, že nelze něco po dlouhou dobu vykonávat jen tak. I vzpomenutí drobní pěstitelé chápou aspoň dílem své snažení jako určitou investici. Kdo by si po týdnech snažení rád nepochutnal na nechemických a vskutku chutných rajčatech? A což sladká jablíčka? Zdravé okurky. A ještě by se dalo pokračovat. Jenže kdosi mu vstoupil do jeho plánů, záměrů, skutků a očekávání a plody pokazil. Leckdo spláče nad výdělkem, jak se mezi lidmi říká.
Možná je opravdu na čase na adresu žáků z Ukrajiny otevřeně říct: jste tu rok, dva a někteří i více, měli jste dostatečně dlouhý čas, abyste se něčemu naučili, vynaložili potřebnou přizpůsobivost a s pomocí rodičů se rozhodli, jestli tu chcete zůstat, nebo se vrátit. A podle závěru a postoje musí vypadat vaše snaha a práce. Chápeme, že všichni nebudete nejlepšími ve třídě, ale nejde si počínat tak, že školu vnímáte jako okrajovou záležitost a že se nechcete učit / nebo použít i tzv. silnější vyjádření /. Naše trpělivost a finance mají své meze. Také my podobně jako lidé u záhonků investujeme a rádi bychom viděli výsledky.
Na závěr otázky - co je nyní potřebné a aktuální? Co by se dalo dělat? Jaké konkrétní cesty se rýsují? O nich padne pár poznámek příště.
