Článek
Když se řekne či napíše Ukrajina, nejde pouze o válku a o protesty na demonstracích a ve sdělovacích prostředcích. Dnes mám na mysli tisíce ukrajinských dětí v našich školách. Jak již dobře víme, zdaleka netvoří jednolitou skupinu. Dalo by se proto napsat, že řadu poznatků již máme za sebou. Opravdu pocházejí ze současné reality a lze se na ně spolehnout.
Pokusím se, aby byly opět předloženy konkrétní příklady. Až na výjimky jsou jasné, prokazatelné a účinné. Některé ukrajinské děti jsou nadměrně živé. Sám jsem viděl, jak od paní učitelky obdrží i dvouciferný počet napomenutí během jediné hodiny, že ruší její výuku a soustředění spolužáků. Žel se stejně moc nemění, ač se dospělá osoba snaží zaujmout a střídá druhy činností a prostorů podle nově upravených zásad. Jinak by se dalo napsat, že respektuje současné zvláštnosti dětí, jejichž pozornost setrvale klesá a koncentrace je na viditelně nižším stupni, než jak pamatuje v předchozích ročnících a celých generacích. Za dlouho dobu svého pedagogického působení leccos zažila. Myslím, že má plné právo ze svých úst vypustit několik hodnocení, komentářů a doporučení, neboť její poznání je bez diskuse značně široké. Zároveň se poctivě zaměřuje, aby si počínala spravedlivě. Jak lze slyšet, učit kdysi nebylo snadné, ovšem dnes jde vpravdě o řeholi. Není divu, že vyhlíží datum svého odchodu do důchodu. Skutečně zaslouženého.
V protikladu k tzv. motorově založeným, tj. velmi neklidným, neposedným a málo soustředěným dětem vystupuje jiný žák ze stejné velké země. Kdo by ho sledoval po desítky minut, potvrdí, co sděluje vyučující osoba - jen sedí a nemluví. Skoro nic o něm proto neví. Na dotazy reaguje velmi slabě. Nechce se mu odpovídat? Nebo málo rozumí? Nedokáže se srovnat s novým prostředím? Úkoly neodevzdává. Odvede moc málo práce. Spolupráce s ostatními dětmi je skoro mizivá. A bez podivu si paní učitelka není jista, jaká je opravdová příčina. Zažil nějaké těžké události? Měla by více pátrat u ženy, která ho do školy přivádí? Co jestli by byla označena, že se stará nad běžný rámec? Že se vměšuje do osobních a rodinných záležitostí? Tady je každá rada drahá, poněvadž v minulosti se jí postup sice osvědčil, ale moc dobře si pamatuje, že několikrát narazila. Pověstný tenký led.
Před pár týdny se jí situace jevila o něco lepší. Občas prohodil nějaké slovo s dívkou ze stejné země. Jenže pak někam zmizela. Nikdo ji jako osobu odpovědnou za věcné, organizační a pedagogické procesy ve třídě, nevyrozuměl. Přibližně po třech měsících se dozvěděla, že se snad vrátí. Řešili doma nějakou závažnou událost? Byl její otec nebo dědeček zabit na frontě? Stal se někdo z rodiny obětí vytrvalého bombardování? Opět nic neví. Může pouze spekulovat. Ještě o něco později se „objevilo mírné slunce“. Dívka se totiž vrátila do školy. Bez předchozího ohlášení. Námi sledovaný chlapec se sice nerozmluvil, ale jaksi automaticky se k ní začal obracet, dokonce snad až upínat. Byla pro něj známým jedincem, který ho může podpořit. Zde národní příslušnost zafungovala dobře. My však víme o jiných a až opačných případech, jak jsem již dříve připomněl.
Na závěr mi kolem ukrajinských dětí zůstalo pár otázek. Považuji je za dost důležité. Jejich význam může posoudit každý, kdo ve čtení dospěl až sem. Jaká by měla být jejich klasifikace? Zpřísněná - aby dosáhli na co nejvyšší stupeň? Nebude je vysoko položená laťka spíše demotivovat? Méně náročná, aby se zohlednil stav, že jde o cizince? Stejná jako u všech ostatních? Nebo je nebudeme známkovat vůbec? Jaké budou poté pohledy českých dětí? Kam zmíněné a další kroky povedou? Kéž bychom měli dobré a spolehlivé podklady od analytiků. A jak by se hodila věštecká koule! Leckdo ve škole by fungování magie přivítal…
