Článek
Jistě bychom mohli souhlasit s názorem, že únos dětí má svoje význačné právní aspekty a souvislosti. Sami právníci do nich leckdy vstupují. Ne snad že by někoho někde sledovali a naháněli, ale často jde o podobu, kdy zastupují dotčené strany, protože ony samy by zřejmě nebyly schopny se sejít a uvážlivě jednat. A není se co divit, byť by věcnost měla triumfovat. Jde-li však o děti, mnohé je hozeno stranou. Leckdy také věcné aspekty dění, slušnost a v neposlední řadě právní prvky. Jasně převáží emocionální procesy.
Na dané téma, jak jsem již vzpomenul, vzniklo několik knih. Veřejnost je vnímá spíše rozporně. Někteří lidé by byli raději, kdyby o temné stránce nevěděli. Dalším pootevře oči a přidá jim cenné podklady do jejich celkové informační vybavenosti, ať již budeme myslet na právní, politické či psychologické aspekty. Žel se ukazuje ještě další nezanedbatelný prvek - pro malou skupinu postižených se stávají praktickým návodem. Ne snad přímo kuchařkou. Jejich význam spočívá ve faktu, aby se snažili jít spíše právní a kompromisní cestou, než aby se osoby pouštěly do riskantních akcí s velmi nebezpečným pozadím. Mám na mysli zásahy ozbrojených specializovaných jednotek. Sice se můžeme spolehnout na jejich profesionalitu a odbornost, ale jak se mezi lidmi povídá, takřka vše se může zvrtnout. Navíc v hlavní roli vystupují děti. I když jejich věk je důležitý, obecně by neměly být vystaveny silným jevům a obvykle traumatizujícím zážitkům. Část se s nimi vyrovná lépe a dříve, určitá skupina pomalu a obtížně, některé skoro nikdy. Pak lze mluvit a psát o trvalém poznamenání. Na něm mívají více práce psychologové než právníci.
Do úplné informovanosti patří, že v posledních desetiletích se různě proměňovala legislativa, zejména ve vyspělých zemích. Proto zde narazíme na poměrně velké rozdíly mezi kontinenty. Západní země deklarují poměrně jasné přístupy a principy, kde se snaží co nejvíce chránit nejzranitelnější. Vyberme z nich následující:
+ dítě je na prvním místě
+ dítě má svoje práva - na bezpečnost, stabilitu a kontinuitu v životě
+ rovnost pohlaví a narovnání příležitostí pro muže. Jinak napsáno - únos dítěte se stal činem rovných příležitostí.
O odlišnostech je třeba vědět, než se kdokoli pustí do akce. Kupříkladu v některých muslimských okruzích má matka opatrovnické právo na dítě ve věku do osmi let. Často tu bývá v onom čase zahájena náboženská výuka a posléze otec získává větší práva, a proto se mění v rozhodující osobu, která může diktovat. Člověk, který nezná jiné kulturní okruhy, by tápal a narážel na „nesmyslná“ ustanovení, o podobě právních předpisů ani nemluvě. Proto se mohou jevit jako neprostupná zeď. A mnohdy jí probíhající dějství opravdu je! Sami něco známe o házení hrachu na zeď, že?
Jeví se jako logické a přirozené, že když člověk prohraje opatrovnický spor, snaží se odebrat děti a zmizet. Jako kdyby jednal instinktivně. Zajímavým údajem je, že v devadesáti procentech případů únosce překročí hranice. Často míří do zemí Blízkého východu. Důvod vypadá prostě - zdejší země - bez překvapení - nejsou signatáři Haagské konvence, a tak se přímo nabízejí jako tzv. únoscům přívětivá země. Navíc není úplně snadné se v nich jako cizinec vyznat, ať již myslíme na vzhled teritoria, místní zvyky, vazby, dojem tajemnosti, nedostupnosti atd.
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-unosy-deti-a-jejich-prubehy-a-co-napovedel-pripad-halenkovice-218614
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-prvnaci-a-unosy-deti-a-uzitecna-beseda-219020
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-zdanlivy-unos-219614
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-unosy-deti-jako-nevesela-kapitola-220117
