Článek
Nedávno naším veřejným prostorem proskočila zpráva, že ve věznicích chybí kolem 800 stovek osob. Myslím na zaměstnance a zaměstnankyně působící za mřížemi na různých místech. Leckdo onu zprávu podcenil, možná ani neregistroval. Ať se starají. Jejich věc. O něco později některá naše média přidala dodatek, že velmi svízelná je situace „v nejtěžší věznici“ na území ČR, tj. ve Valdicích u Jičína. Za letošní rok odešlo přes 60 jedinců.
Pochopitelně nevidím dovnitř, ale jedna z myšlenek je, že musí nastat vysoký přetlak na zbývají osoby v pracovním poměru. Vše se navíc odehrává v letním období, kdy lidé touží a zřejmě také mají právo na dovolenou a odpočinek. Snad nevyslovím příliš kacířskou myšlenku, že nejlepším řešením by bylo zmíněnou instituci zavřít. Podobně jako se přeruší činnost na úřadu či ve škole, když přijdou tropické teploty. Vyučování jistě počká a papíry v kancelářích jakbysmet. Ale co s vězni? Musí je někdo hlídat, přesněji dozírat na ně, vařit jim, prát prádlo, stříhat, kontrolovat, vychovávat a nejlépe k lepšímu obrazu a podobě, než v jaké do věznice vstupovali. Kdybychom vzali holou skutečnost reálně, tak převýchovný proces též může být podobně jako dění ve školním prostředí přerušen. Moc by se nestalo? Jistě otázka do diskuse.
Za sebe mohu sdělit, že jsem se s prostředím, o němž píšu, setkal několikrát. Neosobuji si právo na hlubokou analýzu, ale co jsem viděl a slyšel, mi napovídá, že na daném úseku i přes mnohé pozitivní změny vládne zpoždění několik desetiletí za současností a jejími požadavky. V žádném případě se nejedná o kritiku a už vůbec ne o útok na lidi, kteří tam pracují. Mám-li použít sportovní příměr, leckdo si vybaví situaci zpřed necelých deseti roků v naší nejvyšší fotbalové lize. Tehdy kluby Sparta a Slavie mohutně posilovaly, aby jasně přehrály Viktorii Plzeň, která měla k dispozici o mnoho nižší rozpočet finančních prostředků a tím odpovídající kvalitu hráčů a jejich zastupitelnost, pokud by se někdo zranil, onemocněl, přestoupil atd. Tehdy trenér Pavel Vrba prohlásil, že jeho klub půjde na pražské rivaly s klacky proti tankům. Smyslem analogie je, že současní zaměstnanci a zaměstnankyně nemají dostatečné prostředky, aby čelili době a jejím úkolům a výzvám. Konečně, skoro přesně tam se ocitá i policie, když slýcháme, jak jsou osoby na tzv. druhé straně stále o několik kroků vepředu.
Zvláště bych zvýraznil dva obrazy. Za prvé jsou pracovníci a pracovnice konfrontováni s mnoha úkoly a potížemi. Uvěznění jsou neobyčejně nápadití a vynalézaví a pořád něco zkoušejí. Každého si otipnou a podle výsledku svých úvah a zkoušek s ním jednají. Za druhé se obvykle nedaří sladit míru zkušenosti se základními poznatky z poznatků vědních odvětví jako psychologické a pedagogické základy a zásady. Můžeme se jen divit, jak málo znají a kolik vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností a schopnostíjim chybí. Zároveň bych vše neviděl špatně, neboť si buďme vědomi, jakou chuť má člověk do studia navíc, přijde-li domů po duševní stránce značně vyčerpán. Sem ještě přiřaďme určitou směs osobních, rodinných a dalších pracovních komplikací. Výsledek je, jaký je.
Berme stav ve Valdicích u Jičína jako lakmusový papírek, jako zrcadlo, v němž se cosi zračí. Jako poslední uvedu osobní zkušenost. Před takřka třiceti lety jsem jako psycholog na jistém odborném shromáždění nabízel nejvyšším představitelům řešeného úseku svou odbornost a elán. No - dívali se na mě poněkud divně. Jakási směs shovívavosti, nedůvěry a stín arogance. Možná právě tam leží klíč a vysvětlení tak velkého zpoždění. A současného stavu.
