Článek
Všichni dnes už patrně vědí, že v každém supermarketu je místo na vracení lahví. Kulatý otvor pro vsouvání, tlačítko pro ukončení operace a horizontální štěrbina pro vyjetí lístku. V podstatě se od sebe moc neliší. Snad jen že u části se nachází mimo přímou nákupní plochu a někdy naopak můžete / musíte / jet s lahvemi mezi nakupující, vrátit je a teprve pak se věnovat nákupu, tzn. prodírat se zpátky, tj. proti směru jejich pohybu. Odlišnost najdeme rovněž v typu lahví, které jsou odebírány. A zde občas vězí problém. Kam s nimi? Ptáme se tak trochu se známým českým básníkem Janem Nerudou. Mimochodem víte, že byl nadšeným zájemcem o dění ve vesmíru? A že tady dosáhl relativně vysoké informovanosti, o níž dodnes přesvědčuje svými nadčasovými Písněmi kosmickými? Zaslechl jsem uznání již nejméně od tří skutečných odborníků v oboru. Lahve však zřejmě vracet nemusel. A automaty tehdy ještě nebyly.
Podívejme se na několik skutečností, jejichž znalost nás může obohatit. Jak máme naložit se skleněnými obaly, které daný supermarket nechce? Jednou z možností je ponechat je na místě, což část příchozích činí. Třeba je personál po čase uklidí, aby na místě vracení jejich „kolegyň“ nepřekážely. Protože však nemusí být zrovna pohotový a rychlý - kromě vykládky kamionu, doplňování zboží, sezení na pokladně a likvidace obalů je třeba si také odskočit na WC a na cigaretu -, zaskočí jistá osoba, která nelení a cizí lahev si přivlastní s cílem ji udat na jiném, pro konkrétní lahev příznivějším místě. Případně tak můžete učinit i vy sami, jestli se vám chce dát obal znovu do tašky či do batohu a jít a/nebo jet s ním o pověstný dům dále. Jeden si tu práci dá, druhý mávne rukou a pár korun oželí. Zřejmě nebude na škodu připomenout známé životní moudrosti - „komu se nelení, tomu se zelení“ a také proslulé heslo KKD - každá koruna dobrá. Jiný by doplnil - „korunka ke korunce“.
Někdy se objeví osůbky, které mají jiný zájem než vrátit lahve. Možná je zkusí zastrčit a „když ten krám nefunguje či stávkuje“, tak je na místě nebo jinde rozbijí. V jednom případě tak byly vychovány a ničení se jim stalo zvykem. Ve druhém mají vztek, že něco nešlo, jak si naplánovaly. Třetí vede myšlenka, že mohly ovlivnit dění kolem sebe. Proč? Vždyť kvůli „jejich“ střepům se lidé budou místu vyhýbat, personál musí přerušit jinou práci, ohnout se a uvést místo do původního stavu. Není snad jasnějšího důkazu, že se prosadily? Dále znám supermarket, kde je vám nabídnut speciální box a dokonce otvor, kam můžete „nepoužitelné“ skleněné předměty vkládat. Napadá mě i možnost pečlivě sledovat, jaké lahve jsme kde koupili a přísně dodržovat obchody nastavený systém. Kdo tak ale činí? Zvyšují se požadavky na pozornost, sledování, cílevědomost a systematičnost. Nechce se náhodou moc? Vždyť máme za celý den a týden tolik ostatních starostí.
Znám pána, který zde dosáhl jen poloviční úspěšnosti. Přišel s deseti kusy, ale na lístku měl nakonec poukaz jen na 15 Kč za pět odevzdaných lahví. Všechny tam nechal a mírně láteřil, jaký je tady nepořádek a že se s nimi zbytečně tahal a ještě přišel o peníze. Bezdomovec by byl za 5 udaných kusů moc rád a do pořízení krabicáku by mu už moc nezbývalo. Zbytek by s vysokou pravděpodobností vyžebral. Asi by se do svého finančního cíle dostal dříve, než aby čekal na „nové“ lahve. Tady jasně vidíme, jak je důležitý úhel pohledu a jak se vyplatí více vědět. Velký vliv má osobní situace pozorovatele, případně uživatele.
A proč vlastně vznikl název - veselý víkend? Možná by přesnější zněl - Veselý víkend s lahvemi. Vratné lahve jsou především od alkoholu. S jeho požitím často sledujeme cíl mít lepší náladu, pobavit se, poveselit se a zažít „odvaz“. A stalo se. Před nedávnem dva mladí muži vraceli v pondělí navečer lahve od piva. Na uvedeném úkonu není nic zvlášť přitažlivé. Atraktivnost akce se pozvedne, když padne zmínka, že každý jich vracel kol 50 kusů. Dá se říci, že jsem dorazil zrovna v nevhodnou dobu. Naštěstí byli ve formě a automat krmili velkou rychlostí, až hekal. Trochu mi připomínal proces krmení hus šiškami za dávných mladých let, kdy do nich děda zručně ládoval jeden kus za druhým, přičemž jim krk svíral mezi koleny. Podobně jako automat si husa krmení moc neužila. Ale byla plná a přibývala podle plánu! A automat? Tam pozvednutí zásob činí spíše potíže. Někdo se musí postarat o uvolnění „cesty“.
Za chvíli se mládenci dostali lehce nad 100 Kč. A po dotazu jsem se dozvěděl, že je oni sami zvládli od pátku do neděle. A jak se usmívali. Takže podle jejich názoru šlo o velmi dobrou a veselou jízdu. Seznal jsem, že se jedná o cizince a jsou zde kvůli práci. U nich je jí méně a především je hůř placená. Než vhodili poslední skleněné kousky a smáčkli tlačítko - již se vyšvihli nad 150 Kč -, stačili mi sdělit, že „doma“ by si vypít tolik lahví dovolit nemohli. No - jsou mladí, proč by si prý neužili. A když už skoro rachotili s košíky pryč, ubezpečovali mě, že všechno nepropijí. Myslí i na časy budoucí. Snad budou taky trochu veselé.
