Článek
Dnešní vosy navazují na předchozí článek starý pár hodin / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-povzneseni-letosnich-vos-81685/.
Obrázek před horskou restaurací leckoho překvapil. Na jednom ze stolků poblíž asfaltové cesty stála sklenice se žlutou tekutinou. Kdo by pohlédl na jídelní lístek a na seznam nápojů, seznal by, že se jedná o místní limonádu. Patrně ji vyrábí nějaký domorodec, který si přivydělá, svoje plody nepřeváží nikam daleko, a tak můžeme jeho aktivity považovat za rozumné a ekologické. A pochválit ho. Všimli jsme si kladného činu.
Kdyby člověk zmíněnou nádobu jen malou chvíli sledoval, zjistí, že se k ní slétají vosy. Přestože se nacházíme kousek od tisícovky metrů nad mořem, neocitá se jich tu úplně málo. Zdá se, že někdo z návštěvníků a/nebo návštěvnic drobně zaváhal a ne zcela správně vyhodnotil aktuální situaci. Poletuje-li kolem tolik vos, není zrovna moudré zakoupit sladkou tekutinu, položit ji na stůl a odskočit si na WC. Vždyť… Více se vyjasnilo za dalších asi deset či patnáct minut. Ke sklenici se stále nikdo nehlásil. Jaké mám vysvětlení? Za prvé na ni nakupující zapomněl. Za druhé odjel či odešel bez napití. Za třetí spatřil obtěžující a ohrožující hmyz a vzdal uspokojení své potřeby. Za čtvrté změnil své rozhodnutí a občerství se na jiném místě. Vše je možné. Avšak až pátá verze se nejvíce přiblížila pravdě. Skleněný předmět se sladkým obsahem sloužil jako past na hmyz!
Nicméně neprokázal odpovídající konkurenceschopnost v situaci, kdy jedna babička zakoupila svým čtyřem vnoučatům nanuk, který si dítka předtím vybrala z reklamní nabídky na velké barevné tabuli. Jednotlivé kousky byly instalovány tak, aby je žádné dítě nepřehlédlo. Vyobrazení bylo poněkud velké, u člověka by se povídalo a psalo o nadživotní velikosti. Provozovatel patrně ví, kam co má umístit a jak. A matky, otcové, babičky a dědečkové už aby vytahovali svoje peněženky. Jestlipak někde vznikla debata, zda si děti sladkou odměnu zaslouží? Docela zajímavé téma pro příští setkání.
Následující vývoj se ukázal jako očekávatelný. Děti převzaly nikoli laciné nanuky a usedly na lavičku, aby se jim oddaly. Nejlépe s blaženým výrazem v obličeji. Vosy zakrátko zachytily změněný stav. Podařilo se jim najít nový objekt. Nepotřebovaly dlouhé přemýšlení, zde bylo nahrazeno instinktem. Ocitly se na místě cobydup. Dětem se lahodná chvilka pokazila. Několikrát změnily svoji polohu na lavičkách, ale nebylo nic platno. Na pokyn babičky se zvedly a s nanuky v ruce a za připomínání, aby si ho pořádně držely, neboť jim v případě pádu laskominy nebude poskytnuta náhrada, se přemístily k horskému potoku opodál. Tady se začátek vyvíjel příznivě. Jenže pohoda netrvala snad ani dvě minuty. Vosy opět zaútočily. Děti se bály a opět pobíhaly, až se nejméně třikrát zdálo, že zakopnou či uklouznou a spadnou do vody. Zejména za „spolupráce“ kluzkých kamenů. Naštěstí popsaná část výletu dopadla dobře. Také díky zvýšenému tempu konzumace nanuků. Jak se ukazuje, vosy mají dost silný vliv na dění v okolí a hlavně na chování lidí. Naprostá většina si ani nestačí všimnout, o jaký druh se jedná.
Na závěr bych přidal dvě poznámky. První je, že když jsme po zpracování několika kilogramů raných jablek, která se jako skoro jediná urodila navzdory jarním mrazům, vyhodili odpad do kýble, zanedlouho se zavosil. Novým českým termínem chci sdělit, že se v něm ocitly desítky vos. Tak silnou koncentraci na jednom místě jsem nikdy doposud nespatřil. Jde o potvrzení výroků vědců, jak jsem uvedl minule. A druhá? Neviďme vosy jen černě a jako nebezpečné tvory. Se zvýšenou pravděpodobností budou součástí celkového potravního řetězce. A navíc je mezi lidmi ceněn tzv. vosí pas. Nemyslím, že by na něj létaly do zahraničí. Spíše po něm touží řada žen a mužů - přímo na svém těle. Avšak bez přítomnosti úřadujících vos.
