Článek
Jde o každodenní praxi a tradici v drtivé většině škol a tříd. Dostávali jsme je my starší. Obdržely je postupně i naše děti atd. A zřejmě tak bude proces dále pokračovat. I když leccos se mění, takže bych zde použil spíše pojem „výhled“ než „konstatování“. Doposud však lze napsat - jako kdyby domácí úkoly vystupovaly v úloze nepopulárních štěnic, kterých se člověk jen tak nezbaví. Jeví se, že tady bylo již vše vymyšleno, a proto se nedá nic objevit. Zbývá se se stavem jen smířit. Opravdu? Kdo by si zahrál roli šťourala a zpochybňovatele, s vysokou pravděpodobností dokáže osoby ve svém okolí obohatit, možná i trochu pobavit a nadzvednout. Zkusme se podívat na pár okolností a spojitostí.
Úplně první otázkou je, proč vlastně jsou domácí úkoly udělovány. Podívejme se na seznam možných důvodů.
- tradiční, přirozená součást procesu vyučování
- nutná povinnost
- ztráta času pro žáky a žákyně
- ztráta času pro učitele při jejich kontrole
- dopad neschopnosti učitele/ky vše probrat ve škole
- metoda k zopakování učiva, úsilí o prohloubení a upevnění sdělených poznatků
- metoda ke zjištění rozdílů mezi žáky a žákyněmi
- metoda k posílení pozice a moci učitel/ky
- výsledek spiknutí mezi učiteli a rodiči, aby od dětí měli aspoň chvíli pokoj
- přístup dospělých k zaplnění spousty volného času dětí
- jako prevence ve smyslu zúžení prostoru a času pro konání nežádoucích aktivit s potenciálními negativními konci / hmotné a jiné škody, zranění, obecně sociálně patologické jevy /
- součást tvorby časové struktury dne jako určité kostry každodenního života
- konkrétní kroky v rámci celkové přípravy na život, tj. uvědomit si že splněním pracovních povinností v zaměstnání úkoly a starosti člověka nekončí.
Který se vám zdá „nejlepší“ a nejpravděpodobnější? Mají všechny věrohodné zdůvodnění? Platí jen část z nich? Snad jen prozradím, že každý zde může mít svůj názor a pohled, aniž by se ohlížel na vyjádření a postoje odborníků. Lidé mají své individuální prožívání, myšlení a chování a jednotlivé položky v nich mohou sehrávat různě silnou roli.
Jestliže se v oblasti domácích úkolů chceme posunout ještě dále, měly by padnout další otázky:
- jde o práci pro děti, pro rodiče nebo pro obě kategorie?
- mají být dobrovolné nebo povinné?
- mělo by jich být spíše méně nebo spíše více a o kolik vlastně jde?
- kdo zodpovídá za jejich vypracování?
- kdo zodpovídá za jejich úplnost?
- kdo zodpovídá za jejich správnost a bezchybnost?
- jaký je nejvhodnější čas pro jejich zpracování?
- jak postupovat v případě, že s nimi dítě neví rady?
- jak postupovat v případě, že s nimi neví rady ani rodič?
- jakou váhu má mít jejich správné a včasné zpracování
- jakou váhu má mít jejich správné zpracování, které ale nebylo provedeno včas
- jakou váhu má mít jejich včasné zpracování, přičemž se nepodařilo dosáhnout správnosti
- jakou váhu mají domácí úkoly mít v celkovém pohledu a hodnocení žáka z daného předmětu / nízkou, střední, vysokou? /
- v jak velkém rozsahu by domácí úkoly měly být zadávány? / častá praxe - každý den, z každého předmětu a možná kumulace /.
Vidíme, že se nám poznatky, postřehy, zkušenosti a požadavky nebývale množí. Část si jich ponecháme na příští setkání, aby byl čas je vstřebat.
