Článek
Leckdo by si dokázal vzpomenout na svou školní docházku, myslím především na druhý stupeň ZŠ či ZDŠ. Tehdy mezi předměty naběhne chemie. Zde skončím. Kdo neví, je skoro zbytečné se šířeji rozepisovat. Kdo byl chytrým žákem, snažil se, má paměť, bude vědět, k čemu v titulku zmíněný nástroj slouží.
Někdy ho lze použít v přeneseném slova smyslu. Jako konkrétní příklad lze předložit, že sdělíme skupině osob nějaký vtip či krátce povyprávíme o jisté události. Aby bylo obojí správně pochopeno, musejí mít členové a členky skupiny určité znalosti. Pokud je nevlastní, tak zůstanou udiveni hledět. Nebo jim cosi uvnitř nich napoví, aby se formálně, někdy až křečovitě, usmáli a dali najevo, že „věc chápou“. Tehdy vyprávěnka sehraje roli jako lakmusový papírek, že vyprávějící cosi pozná. Kdo zná, bude obohacen spolu s ním. A samozřejmě opačně. Ale jak se sem vejde židle?
Rád bych zde poreferoval o kladné události, která se opravdu stala. Jedná se o střední školu s velmi dobrou pověstí. Je nabíledni, že nevznikla jen tak sama od sebe. Pochopitelně se může myslet škola sama i její pověst. Hodně se musí odpracovat, aby byl vidět, slyšet a cítit výsledek. Což se v další části zamyšlení potvrdí.
Svého času na ní bylo přijato rozhodnutí, že je zapotřebí rekonstruovat aulu. Jde o místnost, která má svůj význam. Nezřídka se v ní konají důležité společenské události, kde můžeme uvažovat a mluvit o kulturním, vzdělávacím, informačním a jiném kontextu. Jejich příprava není snadná. Původní prostory začaly výrazně zaostávat za současnými požadavky. Hlavní otázka zněla jasně a je plně charakteristická pro současnou dobu - kde vzít peníze?
Vznikla myšlenka na projekt, v němž by škola něco vydělala a zároveň se něco užitečného ukázalo. Jednak měl být osloven velký podnik, který by mohl přispět. Jednak se vedení chtělo obrátit na své bývalé studenty a studentky, jestli by si na svou tehdejší alma mater - nejlépe v dobrém - vzpomněli a jestli na ni, když dnes zaujímají nikoli nízké posty, nezapomněli.
Jak vše probíhalo a dopadlo? Samozřejmě se muselo vše důkladně promyslet a pečlivě naplánovat. Hodně času a úsilí sem lidé věnovali a odpracovali. Přesto vznikly a přetrvávaly pochybnosti. Byli jsme dost dobří? Nepodcenili jsme něco? Jsou naše cíle správně prezentovány? Jaké se objeví reakce? Leckomu tlouklo srdce a vysychalo v ústech. Jak se spojí ambice a očekávání s následným praktickým výsledkem?
Pak nadešel správný čas a projekt byl spuštěn. Akce probíhala nad očekávání dobře. Čas na získání finančních prostředků byl díky pozitivním postojům a štědrosti nečekaně zkrácen. Organizátoři měli pocit, jako když se ocitají v pohádce. Osoby zvenku ze sebe vypustily konstatování - „jste dobrá škola, nesporně něco dala, když se bývalí absolventi a absolventky hlásí a neváhají poslat dar“. Jak krásně se ona slova poslouchají! O jak hezkou odměnu - vedle samotných peněz - se jedná! Pro úplnost dodám, že darů dorazilo přes dvě stě. Celková částka činila hodně přes půl milionu korun českých. Jako kdyby měla platit průpovídka - „dobří holubi se vracejí“. V každém případě před sebou máme kladné povědomí, které absolventi a absolventky školy měli, nadále mají a cítí. Proto nezůstali stranou. Sounáležitost a pocit hrdosti do jisté míry funguje.
Součástí procesu se stala výstavka ručně vyrobených židlí, kde zásluhou dospělých i studujících vznikla řada originálních kousků. Rozhodně se je vyplatí shlédnout a nechat se inspirovat. Mohou posloužit jako důkaz, že mladí lidé neztratili všechnu nápaditost, tvořivost a píli.
Zbývá pouze dodat, že do auly přibudou nové židle, ale až budou po shromáždění všech finančních prostředků vybrány v řádné soutěži.
PS: dnešním článkem se snažím vyslovit poděkování všem, kdo se aktivně podíleli a přispěli ke konečné, tj. zdárné podobě velkého díla. Byť by se jednalo o pověstný ždibec… Jde o velkou výhru.
