Článek
Někdo by mohl myslet, že písmeno „s“ je v prvním slově nadpisu navíc. Ano, mohlo by jít o možnou variantu. Kdo pečlivě sleduje tzv. školní scénu, nebude překvapen, že se o úseku domácích úkolů hodně diskutuje. A leckdo by docela rád právě jejich život ukončil.
V řadě rodin se naopak ukazuje, že problematika domácích úkolů je živá, poměrně často prodiskutovávaná a leckoho tzv. nenechá spát. Proto bude užitečné se tu ještě zastavit a představit pár poznatků, zkušeností a spojitostí.
Jak jsem se dozvěděl od jedné zkušené paní učitelky, na rozdíl od její výuky s bezmála třiceti dětmi spočívá na straně rodičů velká výhoda, že s nimi mohou osobně sedět a věnovat jim péči a pozornost po delší dobu. Tady se jim jako vyučující nemůže vyrovnat, i kdyby chtěla. Svůj čas rozděluje mezi všechny, byť část dětí jí ho sebere více. Nelze mít stejnou minutáž u všech, neboť tím by se narušilo uplatňování individuálníhopřístupu. Na druhé straně si upřímně řekněme - kdo tak doma postupuje a zmíněnou přednost využije? Mým odhadem je, že se nebude jednat o masovou záležitost.
Chybným řešením jistě není uplatňovat známý diferencovaný přístup. Co v praxi může znamenat a co by mohl přinést? Učitel/ka si uvědomuje větší i menší rozdíly mezi jedinci. Třeba pro aktivní žáky má složku, která může čítat od jednoho listu až po více stran, mívá v zásobě úkolový balíček na Vánoce jako speciální dárek pro pilné a nadšené děti. Chtějí nasávat nové informace, tak proč by se jim nemělo pomoci? Byla by škoda nevyužít jejich osobního zájmu, nastavení a potenciálu. Co když se u nich někdy později přístup změní? Jak asi víme, na nadané děti číhá riziko, že po čase se sníží na úroveň průměrných spolužáků. Pak se vyplatí s nimi pracovat, aby nějakou činnost navíc odváděly po co nejdelší dobu. Zvyšuje se totiž předpoklad a naděje, že si svůj pozitivní a zvídavý přístup udrží, případně nebudou klesat tak moc. Na vedení, podpoře a propracovanosti kroků nesmírně záleží. Konkrétních příkladů bychom našli dost.
Celou oblast je možné vylepšit několika kroky, které mohou mít přínos. Je ale dobré, aby byly promyšlené, nikoli nahodilé. Mezi konkrétní příklady bych zařadil, jak část dětí soutěží o odměny jako sluníčka, smajlíky, rozličná ozdobná razítka, přičemž díl se týká právě domácích úkolů. Ne každé dítě má zvýšený zájem, ale je-li nástroj vhodně uchopen, představen a citlivě užíván, dají se motivovat všechny. Alespoň na počátku školní docházky. Jde o dobu, kdy jsou nejtvárnější a projevují nejvíce radosti ze školy. Za zmínku tady ještě stojí námět, kdy učitel/ka dává razítka za aktivitu během výuky a následně za odměnu dítě nemusí dělat domácí úkoly. Že by si tak prakticky cvičilo dovednost, kdy si později v zaměstnání něco dopředu napracuje, aby poté mělo více volného času?
