Článek
Možná se ani nezdá, ale býváme jeho svědky a ba přímými účastníky a účastnicemi. Ne každý ovšem potvrdí, že nějakou snahu ke změkčení kolem sebe vnímá. Má pravdu? Jde pouze o jeho pocit? Jak vypadá skutečnost?
Určitě se musíme nejdříve dobrat, co do zmíněného změkčování budeme zařazovat. Někdy je vhodné postupovat opačně. Tak danou cestu zkusíme. Neplatí jenom pro praní prádla, kde si řada lidí nachytá dešťovou vodu. Dobře vědí proč. Dále uvedeme platnost a využitelnost přísad pro změkčování kůže, které se vydělávají a z nichž se posléze vyrábějí boty a další předměty, jež lidé více nebo méně často používají. Sami si pamatujeme, jak nás šev z tvrdé kůže mačkal na noze. Jeden ho řešil ořezáním, druhý do obklopoval papírem či textilem, třetí se bot snažil zbavit. Věc nebyla zcela v pořádku. Kdo by chtěl zbytečně trpět?
Abych představil širší kontext, vezmu si na pomoc zprávu z médií. Konkrétně se týká koňských dostihů. Co přináší? Liverpoolská Velká národní se v zájmu bezpečnosti koní i jezdců promění. Pořadatelé oznámili, že nejslavnějšího překážkového dostihu světa se bude moci od příštího roku zúčastnit jen 34 místo dosavadních 40 koní. Překážky budou měkčí díky použití pěnových a gumových břeven před každou z nich a první překážka bude blíže ke startu, aby koně nenabrali tak vysokou rychlost. Startovat se bude z místa, nikoliv letmo. V daném kontextu bude prospěšné sledovat, zda ke změnám v uvažovaném směru dojde rovněž v ČR. Člověk bez většího důvtipu pozná, že se má na mysli klasický závod koní v Pardubicích. Vždy po úrazech a úmrtích koní vzniknou debaty, co by se ne/mělo dělat, co se musí stát atd. A co se odehraje v praxi? Každý se nyní může zamyslet, zda změkčování je správnou cestou.
Jdeme do školy. Praktické poznatky jasně ukazují, že tam je změkčování součástí celkového procesu učení dětí. Nemusíme vše vidět pouze negativně. Jenže temnější stíny se nám sem nastrkují, aniž bychom si přáli. Jistě je prospěšné, že se na děti a na jejich osobní stav a zvláštnosti bere větší ohled. Oproti minulým desetiletím máme k dispozici mnohem více podkladů, abychom mohli sami se sebou lépe pracovat. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí pochází informace, jestli jsme se příliš neposunuli. Co se má na mysli?
Vyšší ohleduplnost by podle nich neměla vést k vytrvalému a citelnému snižování požadavků. Což se běžně děje. My snad nechceme, aby naše děti uměly vzorně základy, které stanovuje RVP a ŠVP. Kupříkladu aby pouze slabě a ledabyle zvládly vyjmenovaná slova a malou násobilku. Mělo by nám snad stačit, že o procentech a zlomcích sice vědí, ale nedokážou je prakticky používat? Že jsou neschopny řešit slovní úlohy? Že nedokážou napsat ani z půlky či ze třetiny krátký diktát ve srovnání se svými předchůdci? Nedají ústně ani písemně dohromady kloudnou větu? Logicky se objevují další otázky. Vystudují vůbec pořádnou SŠ? A co studium na VŠ? Jak mohou později uspět na trhu práce? Vezměme v potaz, že si budou muset vydělat na svoje důchody a ke všemu ještě finančně a jinak zajistit svou rodinu, pokud se pro ni rozhodnou. Všimněme si, že v pracovní sféře ke změkčování v podstatě nedochází. Ano, leckde se s lidmi jedná lépe, ale nároky na výkon trvale stoupají.
Měla by se více rozšířit myšlenka, že ohleduplnost a změkčování mají svoje hranice. Nejsou sice úplně přesně viditelné a dány, ale čím dříve o nich budeme diskutovat a čím hbitěji a správněji je nastavíme, zvyšuje se šance, že se propad dětí přibrzdí, v lepším případě zastaví. Jsem optimista, ale nemyslím si, že se vrátí k výkonnosti a výsledkům dětí zpřed dvou a třech desetiletí. Rodiče je příliš ochraňují, do všeho vstoupily nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. Dítě jim dá přednost skoro před jakoukoli dřinou. Vždyť dříve zcela běžnou úroveň zátěže označuje jako „utrpení“.
