Článek
Dorazila jsem na chatu s hlavou plnou klidu. Ticho, les, oheň. Pohoda, kterou jsem si malovala celé týdny. Jenže už první noc zhasla spolu s baterkou. A přišlo peklo.
Repelent jsem neměla. Myslela jsem si, že to zvládnu. Klasická chyba. Útok začal v tichosti. Nepřišli jako bzučící otravové. Tihle byli organizovaní, chladní, přesní. Měli plán – vysát mě do sucha.
Ráno jsem napočítala přes tři sta štípanců. Rudé fleky, pálivá kůže, svědění, které vás dohání k šílenství. Škrábání nepomáhalo. Jen dokazovalo, že už jsem prohrála.
Komáři nejsou jen obtížný hmyz. Jsou to malí profesionálové. Vnímají teplo, pach, pohyb. Trpělivě vyčkávají a útočí ve chvíli, kdy uděláte chybu. A pak si vás určí jako strategický cíl.
Teď už chápu, že ten „obyčejný sprej“ nebyla drobnost. Byl to štít. Bez něj se během víkendového výletu stanete hlavním chodem krvavé hostiny.
Takže až příště vyrazíte do lesa, na chatu nebo jen k řece, mějte na paměti: nevstupujete do přírody. Vstupujete mezi upíry.
A teď mě omluvte. Jdu si zalézt do vany s octem.
