Článek
Anna hned padla Martinovi do oka. Že má malou dcerku mu vůbec nevadilo a po několika příjemných setkáních navrhl společný výlet na chatu. „Co kdybych vás pozval obě? Uděláme si hezké odpoledne a uvidíme, jestli si s Natálkou sedneme,“ zamrkal a už se těšil, jak zapůsobí svým kuchařským umem. „Dobře,“ souhlasila Anna. „Jen bys měl vědět, že se stravujeme velmi zdravě.“ Martin se zamyslel: „Co má malá nejraději?“ „Rýžový nákyp,“ odpověděla žena. Budoucímu hostiteli zamrznul úsměv: „To myslíš vážně? No, dobře.“
Den před návštěvou studoval Martin recepty na rýžový nákyp. „Tohle jídlo nesnáším,“ mumlal, když vařil rýži, šlehal sníh a dochucoval směs. Hotový pokrm ho děsil svou vůní i vzhledem, proto připravil také hovězí vývar, pečené kuře a zeleninový salát. „Tak tímhle dojmu i šéfkuchaře,“ řekl si hrdě.
Anna s sebou na chatu přivezla nejen vřelé úsměvy, ale i tašku plnou jídla. „To jsou naše bio potraviny. S Natálkou jíme jen to nejlepší,“ oznámila s elegancí odborníka na výživu. Martin suše polknul. „Bio potraviny? No jasně, měl jsem zkusit pěstovat mrkev na balkoně,“ ušklíbl se pro sebe, ale nahlas řekl: „To jsi ale nemusela, všechno jsem připravil.“
U stolu to vypadalo jako kulinářský souboj. Martin se snažil servírovat svůj oběd, zatímco Anna vytahovala z krabiček jídlo pro Natálku. „To kuře je z farmy?“ zeptala se. Kamarád zaváhal: „No, to zrovna ne.“ Jessie, malá fenka, která vyskočila z Anniny tašky, nadšeně zakňučela. Žena se usmála: „Tak si alespoň naše pusinka pochutná.“ Pes okamžitě obdržel kousek kuřecího a triumfálně si ho odnesl pod stůl. Natálka mezitím ochutnala rýžový nákyp a vykřikla: „To je dobrý!“ Martin se spokojeně usmál, ale Anna rychle dcerce podstrčila domácí chia pudink. „Tohle je lepší, lásko,“ řekla.
Kamarád cítil hluboké zklamání. Celé odpoledne bylo jak z komediálního filmu, kde se jeho pečené kuře proměnilo v psí hostinu a nákyp byl oceněn jen dítětem, kterému ho matka okamžitě sebrala. Když se pak Jessie v nestřežený okamžik zmocnila Martinových oblíbených sušenek, bylo mu vlastně už všechno jedno.
Po odjezdu děvčat seděl na verandě, usrkával pivo a přemýšlel. „No, jestli tohle bylo první kolo, na druhé nemám odvahu,“ zamumlal si pro sebe. Večer napsal Anně zprávu: „Díky za hezké odpoledne. Myslím, že máme každý jiné představy o životě. Hodně štěstí při dalším hledání.“ Žena okamžitě odpověděla: „Díky, Martine. Ať se ti daří.“ Kamarád si povzdychl, vypnul telefon a šel se podívat na zbytky svého mistrovského oběda. Jessie by z něj měla radost.
