Článek
Nezměnila jsem názor a možná se nezměnila ani doba, ale jak na mě všude vyskakuje v reklamách na sociálních sítích vše kolem módy, i já usoudila, že někdy bude nutnost za tu dámu být.
Začátkem roku jsem přišla o práci a tudíž mě čekalo kolo pohovorů, a tady byl důvod být za onu dámu.
Pozvání na první pohovor přišlo velmi rychle, že jsem moc prostoru pro přípravu neměla. V té době jsem byla těsně před návštěvou kadeřnice a moje vlasy nebyly zrovna v dobré kondici. A tak jsem si řekla, že aspoň budu muset vsadit na elegantní oblečení. Byl leden a zrovna mrzlo. I přesto jsem si pod bundu oblékla hezké oblečení, i když by se hodil pořádný svetr. Bunda teda nebyla nic moc, ale nebyl čas pořizovat ani investovat do nové. Spoléhala jsem na to, že si ji sundám. Spoje mi nějak nenavazovaly, takže jsem musela kus cesty jít pěšky a tak jsem přišla poněkud promrzlá. Vedoucí, u které probíhal pohovor, mě přivítala v kanceláři, která zároveň sloužila jako zázemí pro zaměstnance. U stolu pro tři seděly ještě dvě zaměstnankyně, které v té době měly přestávku, ale naštěstí jim pomalu končila. Vzhledem k tomu, že přede mnou odcházel někdo z pohovoru, přišlo mi to divné, dělat ho v době přestávky. Pokynula mi k poslední volné židli a upozornila, ať dávám pozor, že je rozbitá. Super představa, jak se tam válím po zemi. Vedoucí mi ještě řekla, ať se nevysvlékám, že tam mají zimu. A to opravdu měli. Za celou dobu pohovoru, a že trval dlouho, se mi nepodařilo zahřát. A tak jsem se snažila udělat dojem ve staré nehezké bundě.
Na druhý pohovor jsem šla do prodejny s luxusním značkovým oblečením. Tudíž mi bylo jasné, že oblečení bude to první, čeho si všimnou. Byla jsem právě čerstvě upravená od kadeřnice, za což jsem byla ráda. Teď už zbývalo jen pořešit oblečení. Bohužel byla zima, že mi nezbývalo nic jiného, než opět sáhnout po staré bundě. I tentokrát jsem spoléhala na to, že ji sundám. Krásně upravené vlasy, hezké oblečení a navoněná jsem hodila na sebe bundu a vyrazila do pochmurného počasí. „Ještě by to chtělo novou kabelku,“ pomyslela jsem si, když jsem viděla, jak je podrápaná od našich koček. Cca v půli cesty jsem začala cítit, jako by se vyčůral náš kocour. V tu chvíli mě začal i přes zimu polévat pot, když jsem si čichla k mému rukávu. „No to snad ne!“ Ve chvíli, kdy jsem si neuváženě odložila bundu na židli, mi ji musel kocour označit. Nebyl však už žádný čas, abych situaci nějak vyřešila. Spoléhala jsem na to, že bundu sundám a pokusím se rukáv zatočit do ní tak, aby nebyl cítit. A nebo, že budou mít věšák někde u dveří a nebude cítit ke stolu, kde bude pohovor probíhat. Bohužel, ač se jednalo o luxusní prodejnu, zázemí měli mizerné. Jednalo se pouze o malý prostor za závěsem, kde bylo pouze jedno křeslo. Do něj mě posadila vedoucí a sama si sedla na malou skříňku, která byla pod věšákem. Sice tam měli teplo, ale řekla mi, ať se nevysvlékám, že to bude rychlé. A tak jsem tam seděla v té své staré bundě, podrápané kabelce a smrděla jsem močí našeho kocoura. A ani jsem se už nesnažila udělat dojem.
Třetí pohovor se konal, když se objevilo krásné teplé počasí. Měla jsem radost, že nebudu muset jít v bundě. Oblékla jsem si světlé kalhoty, triko a krásný kardigan. U těch kalhot jsem sice přemýšlela, vzhledem k tomu, že jsem v té době měla své dny. Ty mi ale pomalu končily a tak jsem s nějakou nehodou nepočítala. Pohovor se konal přes poledne, což se ukázalo jako nevýhoda. Brzy jsem se začala v kardiganu potit a tak jsem ho musela cestou sundat. „No v obyčejném tričku moc parády nenadělám, ale co se dá dělat,“ pomyslela jsem si. I tak jsem měla strach, že budu propocená. Pohovor proběhl v pohodě a já jsem odcházela celá natěšená, protože mě možná čekalo nové místo. Po příchodu domů jsem však zažila málem infarkt. Když jsem sundávala svoje světlé kalhoty, byly celé durch od krve. Muselo se to stát v době, kdy jsem tam seděla. Hrozná představa, jak tam po mně na židli zůstal červený flek a jak mě při odchodu musela vidět manažerka. I když moje dny končily, tak horko a stres udělaly své. S místem jsem se pomalu loučila. Naštěstí vše dobře dopadlo a práci jsem získala.
Ani jednou jsem nebyla za dámu, ale věřím, že jednou se jí možná stanu.
