Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak jsme kupovali dům v Itálii a dostali při tom tvrdou životní lekci

Foto: Patricie

U naší italské chaty roste pomerančovník

Do Itálie jsme se vydali jako praví dobrodruzi jen s autem a vozíkem naplněným těmi nejdůležitějšími věcmi. „Jste šílení,“ říkali nám rodiče. My jsme to viděli jinak.

Článek

Když jsme se rozhodli koupit starý domek v Itálii, brali jsme to jako začátek nového dobrodružství. Kamenné stavení se mělo stát naším prázdninovým útočištěm a zároveň přechodným azylem pro mrazivé zimní měsíce.

Dle našeho zvyku jsme se s tím moc nepárali. Jednoduše jsme naplnili vozík tím nejdůležitějším a vyrazili na cestu. Plán byl jasný. Čekal nás celý den jízdy, krátký spánek v autě, zastávka u notáře a pak hurá k našemu novému domu.

Do Říma, kde jsme měli domluvenou schůzku s právníkem, nám zbývalo asi padesát kilometrů. „Už jsme skoro tam,“ radovali jsme se a kochali se místními lískovými sady, které jsme v žertu nazvali Rájem veverek. Pak nám zamrznul úsměv. Pneumatika na vozíku nás zradila a praskla. V kanceláři čekal makléř, překladatel, svědek, prodávající paní a její dcera. Jedním slovem - katastrofa.

Okamžitě jsme volali tlumočnici. „Nikam nespěchejte a v klidu si to vyřešte,“ uchlácholila naše pocuchané nervy. I makléř Simone nám poslal zprávu s úsměvnými smajlíky a ujistil nás, že počkají.

Odpojili jsme vozík a vyrazili jsme hledat autoservis. Ten se nám podařilo najít v nedaleké vesnici. S pomocí několika italských slov a překladače jsme majiteli vysvětlili, co se stalo a požádali ho o pomoc. „Nessun problema,“ usmál se ten tmavovlasý anděl.

Když jsme se dokodrcali do servisu, dva mladí mechanici nás přivítali tak srdečně, jako dobré známé. Našli starší pneumatiku správného rozměru, vyměnili ji a za dvacet minut jsme byli zpátky na cestě. Platili jsme neuvěřitelných patnáct euro.

Do Říma jsme dorazili s hodinovým zpožděním.„Vůbec o tom nemluvte,“ poučovala nás tlumočnice, když jsme se chtěli omluvit. Tady jste v Itálii a oni vaší situaci chápou.” „Je v pohodě,“ řekl mi makléř česky. Neudržela jsem se a na rozloučenou jsem ho podle jejich zvyku políbila.

Během cesty do Itálie jsme se na vlastní kůži přesvědčili o tom, že ochota a milé jednání tu nejsou výjimkou, ale součástí každodenního života. Platí zde, že kdo může, pomůže. Tolerance a pochopení jsou zde tak samozřejmé jako úsměv. A pověstný italský temperament? Ten je mi čím dál sympatičtější!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz