Článek
„Slib mi, že se nebudeš smát,“ řekla Hanka a už podle jejího výrazu jsem věděla, že se rozhodně smát budu. „Martin mě včera přistihl s jiným chlapem. U nás doma v kuchyni. U oběda.“ Nestačím se divit. „Byl to hodinový manžel. Ale počkej, vysvětlím to.“
Hanka byla opravdu hodně dlouho trpělivá. Její Martin je totiž typ kutila, který má k opravám vášeň, ale nulový talent. Kliku na dveřích nepřimontoval, ale omotal izolepou. Kapající kohoutek přelepil náplastí. A když se uvolnila záchodová mísa, vyřešil to modelínou.
„Tvrdne to. Drží to. Navíc to stejně nikdo neuvidí,“ řekl tehdy a vážně očekával pochvalu. „A to byl ten moment?“ zeptala jsem se. Kamarádka přikývla. „Jo. V tu chvíli jsem toho měla dost.“
V tichosti si vzala volno a objednala si skutečného řemeslníka. Měl přijít dopoledne a Hanka se těšila, že stihne všechno vyřešit dřív, než se Martin vrátí z práce.
Chlapík přišel na čas. Sympatický, klidný, připravený. V kufříku neměl modelínu, ale nářadí. Za tři hodiny opravil zeď, přetmelil spáry, vyměnil těsnění a přilepil uvolněné dlaždice v koupelně. Pro Hanku to byl zázrak.
Když muž skončil, nabídla mu kafe a z vděčnosti ohřála zbytky těstovin. Seděli v kuchyni a mluvili o barvě omítky, když se otevřely dveře.
Martin. Zapomněl si doma nějaké papíry. Vešel a v kuchyni uviděl cizího chlapa v montérkách, jak jí jeho milované těstoviny a pije z oblíbeného hrnku.
„Dobrý den… vy jste?“ zeptal se tiše, ale jeho pohled mluvil za všechno. Řemeslník bez mrknutí oka odpověděl:„ Hodinový manžel.“
Martin se otočil na Hanku. Ta v klidu usrkla kávy a řekla: „Neboj, je to šikula.“ Chvíli bylo ticho. Pak si manžel vzal papíry a než odešel, jen pronesl: „Ať se pak prosím podívá i na ty dveře v ložnici. Nějak drhnou.“
Od té doby je doma klid. Martin vyměňuje žárovky a vše ostatní řeší profík. Umí všechno a modelínu k lepení zásadně nepoužívá.
