Článek
Hysterická, navíc hloupá matka
Paní učitelko, příště přijďte bez matky, řekl mi ztlumeným hlasem ředitel. Rozuměli jsme si beze slov. Šéf je prima, je mladý, nastoupil na naši devítiletku zhruba před rokem. Poznala jsem, že něco takového ještě nezažil. Je ale nutné si zvykat na mnohé a obrnit se slušným jasným krátkým výstižným monologem.
Jak to vlastně dnes začalo?
Sedím v kabinetě, opravuji písemky, když tu náhle se rozletí dveře a v nich bez pozdravu na mne pro mne do této chvíle neznámá ženština srší žhavým zrakem i žhavým verbálním skoro řevem útržky vět, ze kterých jsem jaksi vyrozuměla, že se nemám šanci bránit a ihned, nejpozději ihned mne odvede na popraviště! Ano, popraviště rovná se ředitelna! Tak sršela hněvem, že si ani nenechala vysvětlit, že tu pětku dostal její mamánek ještě před nemocí a že u s čárkou(ú) existuje!
Tady zřejmě platí, že hloupé děti zplodili ještě hloupější rodiče. Bacha na to, zvláště začínající pedagogové!
Po schodech jsme sestoupily směr ředitelna. Ona matka už byla vzteky celá brunátná, takže ze sebe pisklavě vytlačila svou stížnost na mne, která učí nesmysly, neboť u s čárkou je můj výmysl nesmysl!
Říďa stál, snažil se rozluštit vychrlený hlavolam, já jsem dvakrát obrátila oči vsloup. Oba jsme radši mlčeli, co kdyby ji trefil šlak?! Malé zvukové pauzy využil se slovy: Ano, paní, s paní učitelkou promluvím a vyjasníme si to. Nashledanou. Trochu vychladla, netrvala na natahování na skřipci ani na švédské botě a odplula.
Rodiče si nevybíráme, někdy bývají jejich děti oběti.
