Článek
Nevím, proč mne zrovna teď napadlo najít a pustit si jednoho krásného legendárního zpěváka z jedné legendární skupiny s jednou legendární písní?! Ta melodie mne zničehonic přepadla, zní mi v hlavě, nejde ji vypnout, donutí mě najít si toho, kdo už snad věčnost je díky ní geniální, a tak to bude napořád. Většinou mám písničky, písně a skladby spojené s něčím, s někým, jako bych cestovala v čase, téměř znovu prožívám ty pocity jako tehdy, až se bojím, že se tam octnu a zůstanu.
Teď jsem se našla na gymplu ve třídě s budoucí manželkou svého bratrance (tehdy nic netušili). Byla zvláštní, hubená, dlouhé splihlé světle hnědé vlasy, velké brýle, které si stále na malém nose upravovala. Asi jsme si rozuměly, i když byla o tři roky starší. „Tak kam půjdeme dnes?“ „Nevím, třeba do parku na lavičku.“ Déšť ale změnil naše plány. „Máš deštník?“ „Ne, a ty?“ „Nemám, ale zajdeme na kafe k mojí tetě.“ Moje teta doma nebyla, avšak otevřel nám můj bratranec. „Ahoj, vítám zmoklou návštěvu,“ snažil se být vtipný. „Máme chuť na kafe, chceme se usušit, pokud to nevadí?“ „Nevadí.“
A tady je ten můj vzpomínkový moment, on totiž kromě kafe nám pustil onu skupinu, onoho zpěváka, onu písničku, která mne od té doby vždy přemístí do bratrancova pokoje, kde vedle mě opět sedí kámoška z gymplu.
Jo, málem jsem zapomněla na jeden detail: ti dva se vzali, jasně, předtím spolu začali chodit.
