Článek
Další kousek.
Je krásný! Ve světle lamp jiskří modrou barvičkou. Dobrá volba, ale doma si ho zase upravím! Už je to můj koníček něco koupit a hned si ho přizpůsobit mým představám. Často tyhle moje úpravy končí blbě pro upravenou věc, ale nezoufám, neb brzy zakoupím další kousek pro mou fantazii. Kolik jsem jich už vlastně „upravila“, vlastně zničila?
Nikomu se s tím nesvěřuji. Radši. Ještě jsem asi nezmínila, o co se jedná. Miluju kovy, kameny, sklo, no a jedná se o stříbrné prstýnky s očkem - kamínkem. Každému prstýnku sluší jiná barvička, dnes zvítězila světle modrá.
Tehdy, v době raného mládí čili dětství, prepubescence, byly tyto milé malé šperky poměrně levné, stačilo pár mincí ušetřených za zmrzlinu. V klenotech mne už znali a zřejmě tušili, že díky mně nezkrachují. Ano, stále jsem obdivovala výkladní skříň s nápisem Klenoty, hodiny. Vejdu, to ohlásí vždy bdělý zvonek, ohlašující příchod zákazníka, tedy mne, vynoří se paní klenotnice a již bez otázky: „Co si přejete?“ předvádí velký tác se spoustou pečlivě uspořádaných prstýnků. Mimochodem - řetízky na svůj den musí ještě nějakou dobu čekat, ale až mne to chytne, tak budou moje! Ale teď s klidem odborníka přejíždím zrakem nabídku, až - ááá - to je on! To je on pro dnešní den. Netřese se strachy, co s ním udělám, že ho budu doma „upravovat a vylepšovat“, až skončí v krabičce s dalšími „invalidy“.
Ale já to s nimi myslela dobře!
