Článek
To je blbost, že podváděná ženská se jen ztrapní, když si to půjde s tou svůdnicí svého muže vyřídit! Blbost!
Šla jsem, vlastně jela jsem na tom svém starém, ale výkonném kole. Ještě dnes cítím, jak se mi třesou ruce při představě, jak jí rozbiju čenich! Věděla jsem, kdy chodí z práce do jejich bytu. Snad to dnes vyjde, snad přijde sama, snad se nezpozdí…, hlavou mi létaly potrhané myšlenky, nervozita stoupala. Už jde! Musím být klidná, hrdá, jasná, neporazitelná! Musím! Vždyť jdu bojovat za své děti, ne za sebe, ale za děti, kterým bere tahle cuchta tátu! Kdyby ho odnes třeba čert, to bych brala, to by bylo vysvobození od tyrana… Dost, musím se soustředit na svůj plán s jasným cílem!
,,Ahoj, pozveš mne na kafe?" ,,Jo." Naštěstí nic nepoznala, ani neviděla třes mých rukou. Rychle jsem zavřela okno, aby neřvala ven. ,,Tak ty randíš s tím mým debilem?! To je mi fuk! Ale bereš mým dětem tátu, i když nestojí za nic!" To už lítaly facky, já na svých podpatcích jsem byla pěkně vyšší, mlátila jsem do ní, ale pozor! věděla jsem, že nesmí mít žádné modřiny. Povedla se mi má odplata.
Další pokračování až někdy příště. Musím se jít uklidnit. Tak zatím pa!
