Článek
Stereotyp
Vím to. Jsem stereotypní. Potvrdil mi to i doktor v manželské poradně. Test byl toho důkazem. Všechno, co dělám, dělám pořád stejně. Nedůvěřivě měním své zajeté zvyky, těžko přijímám nové možnosti, ale když je přijmu, zůstávám jim věrná a opět stejný scénář, nepřijímám novinky, zlepšováky, modernější metody apod., pořád dokola.
Proč to tak mám, nevím, ale určitě nejsem jediná , která podléhá stereotypu. Ten může být i velmi nebezpečný. Teď uvedu příklad ze života, který jsem ihned změnila a vyřadila, a tak možná unikla něčemu bolestivému.
Zkouškové období je náročné hlavně na psychiku, kdy má člověk dojem, že je nemožné všechny ty informace nacpat do hlavy a ještě si je pamatovat. V letním období jsem to vyřešila příjemně, jezdila jsem na kole učit se na přehradu vzdálenou asi šest kilometrů. Z domu jsem pravidelně denně startovala o půl desáté dopoledne. Místo frekventované silnice jsem zvolila cestičku lesem kolem řeky. Příjemná jízda plná lesních zvuků, vůně, navíc ve stínu stromů, keřů. A právě ta pravidelnost se mi mohla stát osudnou. Po několikáté dopolední jízdě tudy byl přes cestu nastražen kmen stromu. Musela jsem z kola slézt, kolo přenést, opět nasednout a pokračovat v jízdě. Tady je ten varující moment. Můj pohled přilákalo cosi vlevo. Stál tam chlap, zamířil ke mně, ale to jsem se snad kosmickou rychlostí řítila ven z lesa. Od dalšího dne jsem radši zvolila ne tak příjemnou, velmi frekventovanou komunikaci. Neriskovat, pozorovat, jednat! Zde nastala okamžitá změna zajetých zvyklostí.Tato zkušenost je varováním před dalšími možnými negativními případy.
