Článek
Nečekaná rána v noze
Ano, člověk musí být obezřetný stále. Přestože se pohybujeme na zdánlivě bezpečném místě, můžeme být nemile překvapeni, či zraněni, či jinak nečekaně zaskočeni. Není vyloučeno ani příjemné překvapení třeba v podobě milé společnosti apod. Často jsou na našem případném zranění vinni právě lidé svou neukázněností, bezohledností, lhostejností, škodolibostí… Zkrátka nedokonalostí člověka v jeho počínání.
Ale vraťme se k dnešnímu tématu. S rodiči jsme jezdívali kochat se přírodou i koupáním na asi 50 km vzdálenou přehradu. Tehdy ještě docela čistou, nezničenou odpadky, plasty, plechovkami, papíry a sáčky od brambůrků, vajgly cigaret atd. atd. Měli jsme své oblíbené místečko na mírném břehu obklopeném zelení. Zapůjčená lodička byla pro mne problém. Tvářila jsem se, že nasedání do ní je hračka, ale pokus o to pro mne znamenal přepadnutí do vody na druhou stranu a opačně. Už jsem se netvářila tak důležitě a radši jsem zvolila požitek z plavání. ,,Jdu plavat!“ jen tak jsem oznámila našim a příteli. Pravou nohou první krok do mělčiny, levou druhý krok a ,,Au!!“ vzkřikla jsem, nedošlápla, ale vytáhla nohu z vody. Z chodidla mi crčela krev a trčel mi z něho velký střep rozbité láhve. Pomohli mi na břeh. Jedeme k doktorovi. Strašně to krvácí, rozhodli naši. Opravdu, při sebemenším pohnutí rudá záplava. Ne, to zvládnu! Zafáčovali mi nohu, nasadila jsem si na ni igelitový pytel, zavázala, no a co myslíte? Fakt jsem si den užila, ne však ve vodě. To místo na chodidle mám dodnes citlivé na dotek.
Možná bych řekla: dvakrát měř…, nebo: důvěřuj, ale prověřuj!
