Článek
Není doktor jako doktor.
Totéž platí o lidech všech povolání. Lékař se zavazuje k nestrannosti, kvalitnímu léčení, k tomu, aby léčil kvalitně a erudovaně každého bez rozdílu. V tomto příběhu se jedná o citlivý přístup a léčbu pejska. Jen podotknu, že je jedno, o jakého tvora se jedná, ta péče vždy musí být na nejvyšší úrovni.
Naše fenka vlčáka byla hodná, poslušná, mazlivá, zkrátka náš miláček. V osudu však měla psáno, že se na ni budou lepit nemoci. Vše snášela s obdivuhodným klidem, určitě kvůli nám, poznala, že trpíme s ní. Ve dvou letech se jí na jednom očku objevilo něco jako zaschlá slzička. Ta slza rostla, až splynula s okem a vytvořila přes očko jakýsi žlutý proužek, který se pomalu, ale stále rozšiřoval. Veterinářka v našem malém městě koukla na oko a sdělila nám, ať jsme klidní, prý musíme čekat, co to udělá. Tímto uklidňováním maskovala svou neschopnost, lhostejnost, lenost cokoli podniknout a začít s nějakou léčbou, nebo poslat k očnímu odborníkovi. Pruh přes oko se pomalu, ale očividně rozšiřoval. Každou následnou návštěvu veterinářka zakončila tvrzením, že musíme čekat. Ale na co ? A jak dlouho ? Tyto dvě řečnické otázky mne vymrštily z křesla o dovolené v jiném městě přímo k veterináři. S dcerou jsme neváhaly, snad pozná příčinu nemoci v oku pejska. Tam jsme měly jít dávno ! To je lékař a ne sběratel bankovek ! Pravý opak té ženské v našem městě ! Ale kdo mohl tušit, že tzv. doktorce vůbec nejde o léčbu, ale o větší a větší peněžní částky ? Teď jsme chytřejší, bohužel pozdě. Lékař oko vyfotil a ihned zaslal odbornici do nejmenovaného města.
Vyšetřila naši holčičku, konstatovala, že na operaci je už pozdě, že je to nádor, až překryje celé očičko, bude muset oko vyoperovat.
Co na to říct ? Už nic. Jsou to již tři roky, ale nad jejím hrobečkem pláču dál, každá vzpomínka je navždy bolestná.
Moje příběhy jsou anonymní, ale kdo chce, ráda mu sdělím jméno té, které na našich němých miláčcích a kamarádech ani za mák nezáleží a na odbornici si bezostyšně hraje !!
