Článek
Risk
Po roce jsou tu zase Vánoce! Kmitání kolem tohoto svátku vynechám, máme to určitě všichni podobné. Takže Vánoce za dveřmi, ale vánoční večírek přede dveřmi. Školní oslavy se třídou ve třídě je nuda. Ale s ,,cizími" to má grády.
V šest kilometrů vzdáleném městě taky oslavují, jenže samí kluci. Známe je z tanečních, i když tam byli jedno velké dřevo. Ale na flámování byli mnohem lepší než naše třídní dřeva. Naše dívčí pětka, tedy známá čísla, se jednomyslně shodla, že jedeme tam, jakkoli, prostě tam chceme!
Jsme v sousedním městě, jenže na špatné straně, teče tu totiž potok, který bychom obcházely týden. Prostě to přebrodíme. Špatný nápad, všude sníh, led, co teď? Tady asi platí: teď nebo nikdy. Přes vodu vedlo plynové potrubí, v průměru mělo to potrubí asi metr. Co když nám uklouzne noha? Nebo obě? Kdo nás najde? Ne, my to zvládnem! Jedna po druhé jsme přebalancovaly na druhý břeh, sláva odvážným veselým kráskám! V tichosti jsme využily vteřinové nepozornosti vrátné v přízemí ubytovny a šup! už jsme na chlapeckém patře a pokoji. Podotýkám, že ve veškeré počestnosti. Zábava nabírala na síle, když někdo rozrazil dveře a zařval: ,,Kontrola pokojů!" No, to fakt nebyla sranda, pokud nás objeví, čeká nás mravnostní komise a vyhazov ze školy i učiliště. To nedovolíme! Věř, nevěř, kluci posvazovali prostěradla a my po nich sešplhaly dolů. Jako ve filmu. Jen jedno patro, ale dalo nám to zabrat, šplh po laně je proti tomu paráda. Nikdo se nic nedověděl. Po letech je to směšné dobrodružství.
Konec dobrý, všechno dobré!
