Článek
Prodejna se celá předělala a nastoupila nová paní vedoucí s tím, že obchod bude fungovat, tak jak by měl. Představa manažerky by byla možná reálná, pokud by přijala člověka, kterému by na prodejně aspoň trochu záleželo. To bohužel nová paní vedoucí nesplňovala, ale to už by bylo na jiný příběh.
Tušila jsem, že nájemní smlouva bude na této pobočce končit a obávala jsem se, že se firma rozhodne smlouvu neprodloužit a prodejnu uzavřít. Když jsem se zeptala paní vedoucí, jestli neví, zda se prodejna uzavře, řekla mi, že když to tuším, tak mi to řekne. Ano, bude se zavírat. Neměla jsem to říkat, že o tom vím, protože mi to manažerka bude chtít říct sama. Myslím, že v té době byla asi nějak na ni naštvaná, jinak by mi to neřekla. Nebyly jsme žádné kamarády, spíš mezi námi byly časté konflikty. Z jiného zdroje jsem se pak taky dozvěděla, že prodejna bude končit. Dotyčná se divila, že to vím. Ona sama by mi to neřekla, protože se to mělo přede mnou tajit.
Důvod tajit přišel po nějakém čase a byl to dodatek ke smlouvě. Místo výkonu byl uveden náš velký kraj. Zeptala jsem se vedoucí, zda je to kvůli ukončení pobočky. Tvrdila mi že ne, dostali to podepsat všichni i z jiných poboček. Věděla jsem, že tomu tak není. Šlo přesně o to, aby mi nabídli jinou vzdálenou pobočku a nemuseli mi vyplatit odstupné. Přesto jsem dodatek podepsala. Paní manažerku jsem znala jako „zákeřného“ člověka a vím, že by si našla jinou cestu, jak mě donutit podepsat, nebo odejít. Ani po podpisu se manažerka však neměla k tomu, aby mi oficiálně sdělila, že budeme zavírat.
Pak se však přihodilo to, že na prodejnu přijela paní z centrály, co k nám vozila zásilku. A řekla nám, že slyšela, že se budeme rušit. Na to jsem reagovala, že já nic nevím. Ona se zalekla, že asi něco prokecla. Paní vedoucí ji však ujistila, že neprokecla, že já to vím. Paní manažerce to však podala tak, že se tu paní z centrály prokecla a já to teď vím od ní.
Na to pak přijela manažerka a konečně mi to oznámila a zlobila se, co mi má nějaká rozvozářka co vykládat. Poněvadž to nebylo jisté, proto mi to dřív neřekla, dozvěděla se to teprve včera na poradě. Lež jak věž. Bylo zvláštní, dívat se manažerce do očí a vědět, že lže. A těžké hrát tuto komedii, že nic nevím.
Paní manažerka mi nabídla místo, ale pobočka byla vzdálená tak, že by dojíždění bylo velmi náročné. Tu, která by byla nejblíž a pro mě schůdná mi nenabídla, nebylo tam pro mě místo. Nezbývalo nic jiného než podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru.
Nepodařilo se mi navázat na stávající práci novým zaměstnáním, a tak jsem zůstala bez práce a hledala. Bylo něco málo přes měsíc, když se mi ozvala vedoucí z té nejbližší pobočky, zda se chci do firmy vrátit, že by měla pro mě místo. Nevím, jestli o mě opravdu stála, tak jak tvrdila, nebo to bylo jen tím, že je tlačil čas. Bylo potřeba rychlého nástupu. Navíc u mě by nebylo potřeba zaučení. Nejdříve jsem byla nadšená, i když mě okolí odrazovalo, že jsem blbá potom všem tam zase jít, když mě dvakrát propustili. Mě to však lákalo. Měla bych práci, nemusela se učit nové věci, zvykat na nové lidi atd.
Možná tomu chtěl osud. Stali se tři věci, které mě nakonec přesvědčili nejít. První byla ta, že mi přišla na vyžádání poslední výplatní páska. Měla jsem v ní strženou celkem velkou částku. Dělala se při uzavření prodejny inventura, které jsem se nezúčastnila, ale nebyla jsem ani obeznámena s tím, že něco chybělo ani s tím, že mi bude částka stržena. Nejde o to, že jsem něco musela zaplatit, měla jsem hmotnou odpovědnost, ale měla jsem vědět, co chybí a za co platím. Za druhé jsem se dozvěděla, že toto místo bylo prvně nabídnuto jiné kolegyni, ač mi bylo tvrzeno, že nebylo. A do toho jsem onemocněla. Necítila jsem se vůbec dobře a netušila na jak dlouho mě nemoc upoutá na lůžko. Nechtěla jsem, aby mě někdo uháněl s nástupem a já se vracela nedoléčená. Uvědomila jsem si, že tato manažerka mi za moje zdraví nestojí a vzhledem k tomu jsem se rozhodla smlouvu nepodepsat. Nemám odstupné, nemám práci, ale věřím, že vše zlé bylo k něčemu dobré. Ale to poznám časem.
