Článek
„Tvůj otec je psychopat. Když říkáš, že ho máš rád, nemáš rád mě!“ „Ta hysterka mi zničila život. A tobě jen vymývá mozek!“ Takové věty poslouchal můj kamarád celé dětství a dospívání. Již tehdy si řekl, že až vyroste, nic podobného nedopustí.
Své předsevzetí Lukáš bezezbytku dodržel. Potenciálním partnerkám hned na začátku objasnil svůj životní postoj. Nabídl jim věrnost, slušnost a lásku. Ne však rodinu. „Ber nebo nech být.“ To bylo krédo, od něhož neustoupil ani o píď.
Tak kamarád úspěšně proplouval životem až do svých šestatřiceti. Za tu dobu měl několik vážných vztahů, z nichž většina skončila kvůli jeho neochotně změnit názor. Bylo mu sice děvčat líto, ale staré trauma mu nedovolovalo dobrovolně zplodit dítě.
Pak se Lukáš seznámil Andreou. Žila v manželství se svým nejlepším přítelem - gayem a hledala milence. „Možná jsem divná, ale s heterosexuálem mi to nikdy klapat nebude,“ řekla bez obalu. Kamarád byl vždy plný pochopení, a proto se jejímu životnímu nastavení nedivil.
Slovo dalo slovo a ti dva se začali scházet. Byl to svazek čistě fyzického rázu. Citově byla Andrea vázána ke svému manželovi, o němž tvrdila, že ho miluje. „Nemusíš se cítit hloupě. Pavel o všem ví a přeje nám to,“ usmívala se žena při každé schůzce.
Andrea tvrdila, že bere antikoncepci. Proto bylo velkým překvapením, když jednoho dne přišla s pozitivním těhotenský testem. „Já vím, že dítě nechceš, ale manžel je úplně nadšený. Bude to malé vychovávat jako vlastní táta,“ pronesla žena sebevědomě.
„Takže já do toho nemám co mluvit?“ vydechnul šokovaný Lukáš. „A co bych měla podle tebe dělat? Jít na potrat?“ vykulila Andrea oči. „Neboj se, miminko bude oficiálně mého muže a bude mít všechnu lásku světa.“
„Můžeš mi věřit nebo ne, ale já jsem to neplánovala,“ pokračovala mladá žena. „Nikdo po tobě nebude nic chtít, půjde to mimo tebe.“
Tehdy se kamarád otočil na patě a odešel. Pochopil, že v tomto příběhu nemá žádné slovo. Andrea se za pár měsíců stane mámou a její muž bude šťastně vozit kočárek. A on? Kdo ví. Možná bude zpovzdálí sledovat své dítě a bude si představovat, jaké by to bylo ho obejmout.
Lukáš dnes říká, že není otcem, ale dárcem života. A možná má pravdu. Rodičem je ten, kdo dítě vychová. Jenže smířit se s tím, že vlastní krev zůstane jen příběhem, který sledujete zpovzdálí, není jednoduché.
