Článek
„Rozvod? To bys přišla o všechno. Vydrž to, prosím tě. Když zemře, budeš mít aspoň vdovský důchod.“
Tyto věty padly mezi třemi kamarádkami u kávy. Mohou znít tvrdě, ale skrývají realitu, kterou si společnost často nechce přiznat. Pro mnoho starších žen není rozchod otázkou citů, ale matematiky.
„Neodcházíš od muže. Odcházíš od důchodu.“
Paní Alena má 68 let. Její manželství už dávno ztratilo smysl. S mužem nejsou nepřátelé, ale ani partneři. Každý má svůj pokoj, svůj režim a své mlčení.
„Neubližuje mi. Ale ani se o mě nezajímá. Jsme cizí lidé pod jednou střechou,“ říká.
O rozvodu sice přemýšlela opakovaně, ale vždy ji zastavil strach. Bála se náhlých změn, osamění, ale především finanční nejistoty. Když se jednou svěřila kamarádkám Daně a Věře, dostala jednoznačnou odpověď.
Dialog u kávy
Alena: „Mám chuť to ukončit. Jsem s ním opravdu jen ze zvyku.“
Dana: „Jasně. A pak budeš žít z dvanácti tisíc. Já to zkusila. Doteď toho lituju.“
Věra: „Neodcházej. Vydrž. Když umře, aspoň něco dostaneš. Vdovský důchod ti pomůže.“
Zasmály se. Ale byl to ten smích, který bolí. Smích těch, co vědí, o čem je život.
Co je ten „vdovský důchod“ vlastně zač?
Vdovský důchod se skládá ze dvou částí:
- Základní výměra – pro všechny stejná. V roce 2025 činí 4 660 Kč měsíčně.
- Procentní výměra – tvoří 50 % z procentní části důchodu zesnulého partnera.
Například:
Pokud měl manžel důchod 21 000 Kč měsíčně, z toho základní výměra byla 4 660 Kč a procentní část 16 340 Kč.
Vdova má nárok na:
- 4 660 Kč (základní část)
- + 8 170 Kč (polovina z 16 340 Kč)→ Celkem tedy 12 830 Kč měsíčně, pokud nemá vlastní důchod.
Ve většině případů už ale žena vlastní starobní důchod pobírá. V takovém případě jí stát ponechá ten vyšší z důchodů (její nebo manželův) a k němu přidá jen část z druhého – obvykle právě 50 % procentní části důchodu zesnulého.
Reálně si tak vdova s vlastním důchodem přilepší o 3 000–5 000 Kč měsíčně, podle toho, kolik bral její manžel.
Na první pohled to není mnoho. Ale v důchodovém věku může i těch pár tisíc měsíčně rozhodovat o tom, zda žena přežívá nebo žije.
Proč to celé není fér?
Tento systém odráží dobu, kdy ženy často nepracovaly na plný úvazek nebo měly nižší mzdy. Ve stáří pak pobírají nižší důchody.
A vdovský důchod? V praxi díky němu často vzniká pouto, které není partnerské, ale čistě ekonomické.
Tiché rozhodování
Alena: „Co když to přeci jen ukončím?“
Dana: „A budeš žít z čeho? Přijdeš o jeho důchod. O vdovský taky.“
Věra: „Být tebou – počkám. Je to tvrdý, ale je to jistější.“
Shrnutí
Tento příběh není o neštěstí jedné ženy. Je o systému, který nutí seniorky rozhodovat se ne podle srdce, ale podle tabulky.
Není to romantické. Ale je to reálné. A dokud se nic nezmění, budou tyhle tiché rozhovory pokračovat – u kávovarů, na lavičkách, v kuchyních.
